Jak název napovídá, jednalo se o souhrnné všeobsáhlé zadání. Trochu velké sousto na vymezený čas i nastíněnou problematiku.
Úvodní, a myslím velmi zdařilý odborný projev tajemníka Rady Česko –čínského centra UK Miloše Balabána byl fundovanou propracovanou sondou do celkové problematiky. Zahrnoval i řadu odvolávek na vývojová fakta. Dala však i prostor dalším přednášejícím (a co jich bylo). Prostě hovořit o Číně se již může a je to dokonce móda.

Ale pojďme k podstatě věci, a ta byla v ozřejmění či alespoň pochopení zákonitostí čínského rozvoje a progresu. Otázka, která přede mnou v podstatě celý život stojí. Dobře si pamatuji svoji prvou návštěvu Číny a bojujícího Vietnamu, kdy auta nebyla k vidění a někdo měl alespoň kolo a celý národ byl oblečen do šedomodrých vatovaných mundůrech. Nu, tato Čína se nám změnila tak trochu v utajení, protože jsme to na naší TV vidět nesměli, natož abychom rozuměli změnám. Pak nám bylo vysvětlováno, že progres zavedly západní firmy ve zvláštních zónách a jenom na východním pobřeží a Číňani vše navíc kopírují nebo kradou.

Za Havla se do Číny nesmělo, navštívil ale symbolicky Tchaj-wan (vážně tam onemocněl) a musili jsme počkat na jeho nástupce Václava Klause, který když se odtud vrátil nás poučil: „chcete – li uvidět pokrok, nejezděte do New Yorku ale do Číny.“ Přihlašují nyní navíc i dvojnásob patentů než ty vysněné a mé Spojené státy.