Nechci zasahovat do mezinárodních procedur na které se Vámi otištěný článek odvolává. Předně o těchto věcí moc nevím a hlavně se jednalo o akty následně organizační a legalizační. Rozhodně však ne s politickým podtextem, tak jak bychom ho dnes rádi akcentoali.

Je třeba opravdu jít ke kořenům událostí a hlavně popsat a charakterizovat reálnou situaci té doby.

Od poloviny osmdesátých let, nastupovalo období perestrojky symbolizované pro historiografii jménem Gorbačov. Došlo tak k zásadním demokratizačním změnám poměrů v Sovětském svazu. Zde je třeba vidět a ocenit i vlivový podíl „Pražského jara“ s jeho rozsáhlou myšlenkovou kapacitou. Zde býváme účelově skromní, protože se toto období nějak nehodí do současné rétoriky popírající hlavně jakýkoliv pozitivní prvek vedoucí k demokratizačním změnám, na kterých by měli hlavní a dokonce rozhodující účast komunisté.

Vzpomínám proto na období, kdy profesor Hájek, nejenom jako odborník na zahraničně politické otázky, ale i vedoucí činitel disentu,, udržoval kontakt s představiteli evropských zemí (byli to jeho sociálně demokratičtí přátelé v nevyšších exekutivních funkcích) inicioval myšlenku, že pokud chceme úspěšně změnit politickou situaci, musí předně dojít ke změně v centru moci, tj. v Moskvě. Proto také se jemu a Hanzelkovi podařilo umístnit v Izvěstiích obsáhlé články o naši politické situaci a navázal operativní kontakt s mediálním prostředím v Rusku (Novoje Vremja a Izvěstijí, spolu s bohemisty). Aktivizoval se i kontakt Mlynáře na jeho blízkého přítele Gorbačova. Došlo ale i k jistým operativním kroků přímo na velení vojsk v Milovicích (již v březnu 1989), s přímým požadavkem, aby svým jednoznačným vlivem na československou generalitu, stranické vedení i vládní orgány, rozhodně konstatovali, že nedopustí násilné potlačování případných protestních akcí. Jednání z pověření Hájka, které zprostředkovala vedoucí funkcionářka Pionýra, jsem vedl. Nedostali jsme v té době ze sovětské strany žádné stanovisko, ale dopis Gorbačova předložený vybraným funkcionářům Strany v kritických dnech Listopadu potvrzuje rozhodný vliv na další „umírnění“ jednání, této stále rozhodující složky.

Zde je třeba vložit pro mladší a dnes rádo zapomínající, že v této době zde byla zcela pochopitelně a zákonitě vedena silná protiruská kampaň, snaha po zákazu jejich publikací, (česky vydávaný Týdeník aktualit, Novou dobu a pod). Mohlo by se použít srovnání i s dnešní rusofobií.