Záporné úrokové sazby sice někteří naši kolegové využívají, určitá skepse vůči tomuto nástroji je však na místě. Moje zdrženlivost k jejich využití jako nástroje efektivního uvolnění měnových podmínek je odrazem několika faktorů: limitu rozsahu použitelnosti, pochyb o efektivnosti tohoto nástroje a rizik jejich delšího používání.

Pokud jde o limit rozsahu, ten je evidentní. To, že dolní mez úrokových sazeb není na nule, neznamená, že obecně tato dolní mez úrokových sazeb neexistuje. Dokonce i v ekonomikách, kde je intenzita využití bezhotovostních transakcí dramaticky, z určitých hledisek řádově, vyšší než u nás, je evidentní, že hodnota záporné úrokové sazby, při které firmy i jednotlivci začnou pro uložení svých úspor používat hotovost či jiná aktiva, existuje a nebude zase tak hluboko pod nulou. Z toho ale plyne, že záporné úrokové sazby mají omezený rozsah hodnot, dolní mez pro ně existuje a již tento fakt limituje jejich efektivnost, neboť omezuje jejich potenciál v rámci tzv. kanálu očekávání. Pro lepší pochopení příklad z „westernovek“: Nacházíme-li se v táboře pionýrů Západu, který obklíčili indiáni na koních těšící se na chvíli, kdy nám dojde tenčící se zásoba munice, jejich radostná očekávání nijak zvlášť nezhatí fakt, že před jejich zraky najdeme pytlíček s šesti náboji. Bohužel však očekávání hrají zvláště v investičním konání značnou roli a efektivní měnová politika není bez jejich ovlivňování možná.