O letošním červenci by bylo Josefu Rumlerovi pětadevadesát. Obrat by bylo ovšem nepatří k těm šťastně zvoleným, neboť se nehodláme nořit do tajů pohádek a pověstí, vždyť literárního kritika, editora a esperantisty každý z těch, kdo rozuměl věci, pojmenovával básníkem české krajiny a domova: a ono nebylo výstižnějšího přívlastku, jak zkusíme demonstrovat na cyklu básní Obnovené obrazy selského živobytí v Čechách, sešitové to publikaci letos jubilující - je jí právě dvacet, když ji autor vydal (1997) vlastním nákladem a souběžně přeložil do latiny a do esperanta.
Říkáme cyklus a oponujeme tím básnickou sbírku obhajujícím.
Je jich devět, básní míněno, a už v názvech vyjevena pravda životní filozofie a životních hodnot básníkových. Zainteresovaný čtenář posoudí: Obnovený obraz, 1968, 1991 ("V obnoveném baroku ztěžklého času / v pamětnicky podkasané češtině / ve svatozáři zakřiknutých žní / vcházíš znovu do našeho pobývání / míznatá múzo starého selství // V této kotlině královské v tomto měsidle mešním / obzvlášť u nás tady v rovinách / u nás na Chlumecku u nás nad Cidlinou / kde nebesa sahají až na zem / aby svým teplem živila její kynoucí těsto / vítej nám"), Keltové v Čechách, 1978 ("Mluvíme / česky / Mlčíme / keltsky"), Vynášení houslí, 1968, Ranní dojení, 1946 ("V pamětném obraze ranního dojení / je naše zlidštění / je naše zčeštění // V tom pravdy života bělostném vyřčení / je moje určení / mých veršů zrození / mých veršů rosení / mé příze básnické záchovné proudění / mých veršů konání / mých veršů vidění / mých veršů vyznění / jejich požehnání"), Pražská elegie, 1967 ("Praho ty trpká město lhostejné / A přece ovzduší tak prazvláštní / Kolikátá už směna básníků / v prostorách mluvy co tvou dlažbou zní / táhne svou káru? Ve tvé náruči / nám usouzeno žít i umírat // I živořit - ty děvko kamenná"), Kůň, 1969, Balada o stodole, 1968 ("Sen / děvečka vykasaná / dovede přejít bosou nohou / brod smrti a nenarození" * "Pokolikáté už / z prapaměti / znovu se zvedá / a roste / silou bezbranné pravdy / tolikrát pod tíží ourody slehlá / a přece / pořád a pořád / vršená vzhůru // úporně hmotná / stodola češství" * "Naše dějiny / balada z žebřinových vozů / plná / údělné tmy // Noc co noc / v matečné paměti domova / žebřiňáky snů / svážejí tuhle záchovnou tmáň / do přístodolků / do foroty věčné"), V komoře paměti (1968), Naděje, 1967 ("Blýská se / na časy // Jsme malý houf / a proto vážíme / každý drobínek světla // Světlo / Naděje / Hrudka másla / v důlku střídy / chleba vezdejšího").
Vydání publikace Obnovené obrazy selského živobytí v Čechách přežil Josef Rumler o dva roky. V jejím závěru se vyznal: "Intenzita prožitku z pobývání pražského dítěte na dědově statku (u Chlumce nad Cidlinou - pozn. MVČ) předznamenala můj podíl na esteticky pojatém českém rurálním mýtu." To nás přesvědčuje o tom, že básníkem se lidské individuum nestává naráz a znenadání - smí vyrůstat v tvůrce poezie, jen odkdy poezii žije.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
