Byl to Svatý Otec, nebo Apollon, kdo si usmyslil, že doširoka rozmáchlé štráfy země mezi Domažlicemi a Klatovy svěří k duchovnímu obhospodaření také spisovatelům a básníkům?
Nejspíš to byli oba. Nejspíš se dohodli.
My nemůžeme říci, že by spisovatelé a poetové byli špatnými hospodáři ducha generací, to právě naopak. Macechou ovšem bývá paměť. Rozumějme právě těch generací: nejprve paměť jejich mluvčí, nakonec tisícihlavých davů. Spisovatelům a básníkům tak vzniknou nereálné biografie i bibliografie a literární historie sama začne mystifikovat.
Tak Božena Němcová ve Všerubech (1847 – 1848) vůbec neměla pletky s ranhojičem, národopiscem, historiografem a povídkářem Georgem Leopoldem Weiselem (1804 – 1873), ač on, nešťastně ženatý, jí byl okouzlen a nebýt toho, že mu Němcová (1820 – 1862) mluvila do národnostních a politických mínění, kdoví…
- - - V roce 1978 vydalo nakladatelství Melantrich velmi obsáhlou monografii Oldřicha Hartla (1938 – 2014) Rudolf Mayer. Tehdy čtyřicetiletý Oldřich Hartl (1938 - 2014) chybil, když Mayerův veršovaný Prolog k oslavě Havlíčka přejmenoval na Proslov …, zatímco básníka nezištně dbajícího, aby tvorbu a jméno Rudolfa Mayera nezastřel čas, Jaromíra Choda přece, překřtil na Jaroslava.
Skutečné faux pas se Hartlovi podařilo, když zmínil spisovatelku Marii Biskupovou-Marabi (*1911) a její publikaci Nezahyne moje láska (1941): tu považuje naprosto scestně za román. Z toho je patrné, že Hartl vůbec neměl spisovatelčinu osmačtyřicetistránkovou knížečku v ruce. I takto vzniká paralelní, ovšem nepravdivá literární historie.
Čím že tedy knížka Biskupové-Marabi je? Souhlasíme s klatovským nakladatelem Otakarem Čermákem, že kultury Pošumaví neobyčejně znalá regionalistka napsala knihu literárních obrázků. Těch obrázků je osm a každý z nich je dobře vybarveným portrétem – tento portrétem Rudolfa Mayera (Nezahyne moje láska…), onen Jaroslava Vrchlického (Chci novou ti zapěti píseň…), hned vedle Aloise Vojtěcha Šmilovského (Nad vše poklady světa…), i na Karla Langra (Někdy na shledanou!) se dostane, na Josefu Julianu Kubínovou (Pro co srdce hoří…), a jak ne na Františka Palackého (Jaké city tu mnou prochvívají…), Bedřicha Smetanu (Získala mou lásku…) a Františka Křižíka (Díky mé milé matce…). Celkem vzato – co je mayerologům po tom všem, že? Nezahyne moje láska je román a bastafidli!...
- - - Takový Vilém Szpyk.
„1902 Domažlice - 1939 Praha. Novinář (redigoval Ozvěny divadla Vlasty Buriana a různé hospodářské časopisy), výtvarník, žil v Praze. Sbírky: Koráby v hlubokých očích (s autorovými „fotosyntézami“, 1924), Bolest krásné naděje (1933) a další. – Prozaik (Vysoké napětí, Selská madona), překládal J. Delteila, H. de Balzaca a další.“ (In: Ivan Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Brno: Petrov, 2000)
Co tedy jsou ony „různé hospodářské časopisy“? Pod maskovacím plédem nedbalých literárních historiků není hospodářských časopisů nijaká přehršel. Dobou nepochopený umělec vydával vlastním nákladem čtrnáctideník Hospodářské hovory. Těm předcházelo dvoulistové strojopisné Všeobecné tiskové zpravodajství – Correspondance Praogise, zkráceně CORPS. Ve formátu A4 vycházelo v denních bulletinech každého dne kromě neděle.
Ale ještě před vlastními vydavatelskými aktivitami redigoval devětadvacetiletý Szpyk (*1902) plzeňský Život na dlani, což ovšem nebyl časopis výhradně hospodářský. A konečně ostruhy časopiseckého redaktora přibyly Vilému Szpykovi v Ozvěnách Vlasty Buriana, kde už vůbec nemohla být řeč o nějakém hospodářském zaměření.
Neúspěšný básník Vilém Szpyk (*1939) byl z průkopníků progresivní poetické fotosyntézy. Právě pro tu si užil mnohé křivdy, ba i posměchu. Teprve v roce 2009 nekonvenčního tvůrce rehabilitoval Jindřich Toman ve výpravné studii Foto/montáž tiskem (Praha: nakladatelství KANT, 2009 – Karel Kerlický).
Tož, co s tím vším? Svět chce být klamán – a patina času tomu napomáhá, seč to jen jde.
Ukázka tvorby:
Augustin Kaplický čile psával Adolfu Heydukovi
Vilém Szpyk vytvářel fotomontáže od jednoduchých...
...po složité...
Foto archiv autora a PNP
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
