Byl to Svatý Otec, nebo Apollon, kdo si usmyslil, že doširoka rozmáchlé štráfy země mezi Domažlicemi a Klatovy svěří k duchovnímu obhospodaření také spisovatelům a básníkům?

Nejspíš to byli oba. Nejspíš se dohodli.

My nemůžeme říci, že by spisovatelé a poetové byli špatnými hospodáři ducha generací, to právě naopak. Macechou ovšem bývá paměť. Rozumějme právě těch generací: nejprve paměť jejich mluvčí, nakonec tisícihlavých davů. Spisovatelům a básníkům tak vzniknou nereálné biografie i bibliografie a literární historie sama začne mystifikovat.

Tak Božena Němcová ve Všerubech (1847 – 1848) vůbec neměla pletky s ranhojičem, národopiscem, historiografem a povídkářem Georgem Leopoldem Weiselem (1804 – 1873), ač on, nešťastně ženatý, jí byl okouzlen a nebýt toho, že mu Němcová (1820 – 1862) mluvila do národnostních a politických mínění, kdoví…

- - - V roce 1978 vydalo nakladatelství Melantrich velmi obsáhlou monografii Oldřicha Hartla (1938 – 2014) Rudolf Mayer. Tehdy čtyřicetiletý Oldřich Hartl (1938 - 2014) chybil, když Mayerův veršovaný Prolog k oslavě Havlíčka přejmenoval na Proslov …, zatímco básníka nezištně dbajícího, aby tvorbu a jméno Rudolfa Mayera nezastřel čas, Jaromíra Choda přece, překřtil na Jaroslava.