"Umění je / závod se smrtí."  (Vladimír Brandejs)

Jakoby to mělo být soupeření o titul nejdovednějšího lichotníka. "Výsostná poezie", "bytostná básnířka", "jemný humor unikající z pastí lyrického šálení" ... Mnoho je toho, mnoho nepoctivého...
Tamara Kopřivová (*3.5.1962) takříkajíc vstoupila do literatury teprve po čtyřicítce, a to se poezie jenom dotkla, vždyť svůj drobný sešitkový debut adekvátně i pojmenovala: na Doteky slov (Plzeň: Ason-klub Knihovny města Plzně, 2003). Vzdor tehdejšímu věku dozrání do stavu rozvážnější moudrosti máme zato, že šlo o nakročení k Delfám stále ještě předčasnému.

Sbírečka má dva oddíly, Otisky a Tobě, domníváme se však, že zejména výtvorky z oddílu prvního básněmi ještě nejsou. Nejhůře je pokoušet humor a on je nikoli veselý, ale k smíchu.
A což teprve takové konstrukce básnického jazyka jako plačosmích či smíchopláč nebo maliny "Nezrale zralé / Zrale nezralé" jsou nejenže neduchaplné, ale též bezcenné a případný talent devalvující. Strofa "V duchu zas píšu ti / odpověď do mráčku / a nemám na známku / promiň mi / tučňáčku", ta už napověděla nebezpečně mnoho (??).

Druhé nakročení Tamary Kopřivové do literatury nese název Otisky a byla u toho plzeňská NAVA - Nakladatelská a vydavatelská agentura (2007). Ačkoli Šumava působí ne jako báseň, ale časopisecký titulek, Svěcená voda už předznamenává naději, že Kopřivová básnířkou nakonec bude.