A tak neutuchající, namnoze posedlá, namnoze nepříčetná tvůrčí i pseudotvůrčí (im)potence individua, dosavadními kulturními dějinami značeného pojmem spisovatel, je vítanou posilou v boji. Tím spíš, když náš spisovatel měří svoji úspěšnost počtem vydaných knih. Kdepak hloubkou myšlenek! Kdepak náhledy, které nejsou ani tuctové ani mělké!

Náš spisovatel - v soukromých diskusích i v provoláních a otevřených dopisech výkonných orgánů jeho cechovních sdružení marně proklamující, že kniha není zboží -, vydá všanc neslitovnosti trhu vlastní úspory. Peněz mu ubývá, bibliografie roste. Spisovatel roku 2014 investuje obyčejně ekonomicky beze zdaru, ovšem o to více nadšeně: přece do produktu svého ducha. Ten produkt je předmětem doličným setkání individuální tvůrčí invence a subjektivního pochopení světa s objektivním stupněm výrobně-technologické vyspělosti society. Též jejím dobovým autovymezením filosofickým.

V první linii válečné hysterie ovšem vydavatel. Hurá perverzito! – Vítej, dehonestace! – Jen houšť, pikantnosti! Vydavatelova morálka – toť sortiment. Kulturní břečka – toť životní prostředí.

Vydavatel – stavitel vypouklého zrcadla na křižovatce civilizace - je opatrný: knihu už napohled relativně zdravého autora i autora maniaka vydá jen v desítkách kusů. Statistikům však věřme: předpředminulého roku a ještě dříve vyšplhala produkce knižních titulů v České republice k číslu osmnáct tisíc. Takový jsme kulturní národ.

Na bojišti ovšem i pěšák! Čtenář osobně! Sám statistický fakt, že občan těchto let ročně vydá na koupi knih čtyři sta padesát korun, značí, že potenciální recipient si za rok koupí asi dvě knihy - nebo také „půl" knihy.)