Trestná činnost stíhaných (a amnestovaných) osob klasicky pokrývá „standardní“ činy včetně podvodu, zpronevěry, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, účasti na zločinném spolčení nebo zneužívání pravomoci veřejného činitele. Nechybí ani zločin loupeže. Způsobená finanční škoda z uvedených usnesení činí skoro 580 milionů korun, k další škodě ve výši přes 220 milionů korun již nedošlo.

Usnesení obsahují případy vystavování fiktivních faktur, odebírání zboží bez úhrady či vyvádění majetků z obchodních společností do spřízněných firem. Zaujme i případ policejního inspektora, který v rámci objasňování trestné činnosti přepisoval jednací čísla, pozměňoval data a vyhotovoval fiktivní spisy. Následkem toho byl kázeňsky odměňován za výsledky práce… V jiném případu šlo o uzavírání fiktivních smluv o spolupráci, řízení a poradenství, na základě kterých měli obžalovaní firmám pomáhat snižovat daňové odvody. V roce 2006 k tomu soudce řekl: „Lační takzvaní podnikatelé uvěřili v jakousi osvícenost Belgičana s králíky a ve zvuk jména světové počítačové firmy a dohodli se s nimi, jak lehce přijít k penězům. Vy nám dáte tři sta tisíc, my vám vyfakturujeme dva miliony a finanční úřad vám to vrátí. Dohodli se, jak stát ošidit, aby mu potom mohli vyčítat, že nemá na nic peníze…“ (zdroj: Českobudějovický deník. Obžalovaných 122, odsouzena bude jedna? 21. 9. 2006)     

Nejznámější je však případ konkursní mafie kolem soudce Jiřího Berky, v rámci které skupina osob v součinnosti páchala trestnou činnost za účelem vyvádění majetku z obchodních společností. Jádro skupiny tvořil soudce, správce konkursní podstaty, ředitel podniku, pracovník pro zpeněžování podstaty a soudní znalec. Samá „elita“. Zmanipulovanými konkursy skupina způsobila škodu přes 260 milionů korun, k další škodě přes 200 milionů již nedošlo. Později Vrchní soud v Olomouci amnestii u některých obžalovaných částečně zrušil. Ve věci rozhodoval i Nejvyšší soud.