V letošním roce jsme pokračovali na žádost ministerstva v kontrole resortu spravedlnosti [1]. S jejími výsledky si tímto dovolujeme seznámit odbornou i laickou veřejnost.

Zjistili jsme, že v celém resortu spravedlnosti nejsou řádně vykonávány povinnosti plynoucí orgánům státní správy [2] z ustanovení zákona č. 500/2004 Sb. (správní řád, SŘ). Jedná se o závažná systémová pochybení.

Ministerstvo nevede ke spisům soupisy dle SŘ, § 17 (1): „V každé věci se zakládá spis ...Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí...“ Absence soupisu umožňuje před vydáním rozhodnutí ze spisu vyjmout listiny (důkazy) a po vydání rozhodnutí je vrátit zpět, aniž by bylo možné to později zjistit. Tak lze ovlivňovat rozhodovací činnost úředníků. Jde o systémové vytváření prostoru pro korupci.

Ministerstvo považuje správní stížnost jen za podnět k provedení interní kontroly (která nikdy žádné pochybení nezjistí). Dle zákona má ovšem za povinnost vést stížnostní řízení dle § 175 SŘ. Vést stížnostní řízení znamená učinit stěžovatele jeho účastníkem, tedy přiznat mu právo do spisu nahlížet (§ 38). Což přináší, mimo jiné, možnost kontrolovat, jak orgán při vyřizování stížnosti postupuje. Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti (§ 175 (7)). Postup přešetřování lze opět napadnout stížností. Ministerstvo však stěžovatele do spisů nahlížet nenechává, dokonce i přesto, že mu tuto povinnost výslovně ukládá metodická pomůcka vypracovaná Ministerstvem vnitra ČR [3]. Ministerstvo stěžovateli jen sdělí, že provedlo interní kontrolu. Jaké přesně úkony a důkazy provedlo, s jakým výsledkem, jakými úvahami a jakými právními předpisy se při rozhodování o důvodnosti stížnosti řídilo, to stěžovatel nemá právo znát.

Stížnost nemůže nechat přešetřit. Stížnost dle SŘ je důležitým opravným prostředkem proti chybnému postupu správního orgánu. Absence institutu účinné stížnosti vede k tomu, že chybný postup správního orgánu není napraven a úředníci můžou páchat rozličná protiprávní jednání dle své libovůle. Např. porušovat povinnosti plynoucí ze SŘ, z nařízení a vyhlášek, z vnitřních předpisů organizací, z metodických předpisů, instrukcí, řádů, pokynů, řídících aktů, z etických kodexů, atd. Systémové vytváření prostoru pro nesprávné postupy úředníků ministerstva a resortu spravedlnosti je i vytvářením prostoru pro protiprávní jednání, např. pro korupci.