Toto omezení se však nevztahuje na řadu společenských kast. Tato vyžadovaná nařízení platí snad jen na kastu, kterou můžeme nazvat  - společenský póvl. V Indii označená jako - nedotknutelní. Ti co jsou nad nimi se nějakého omezení pohybu neobávají. Cestují si klidě i po celém světě. Žádná omezení nemají. Tu do Dubaje, Řecka, Asie, i Ameriky. Kdyby občana Kellnera policie zhaftla, už když opouštěl rodný okres, nemusel umřít na Aljašce. Proč to neudělala? Zřejmě uměl rychle utíkat a policajtům frnkl. A to si všechny složky každou chvíli ordinujou extra velký odměny navíc k platu. Ze záběrů televize nakoukneme do sálu parlamentu. Tam seděj klidně v lavicích tři vedle sebe. V druhé řadě rovněž. O vzdálenosti dva metry mezi jednotlivými osobami si můžou jenom zdát. Tam seděj jako žáci ve třídě. A nevadí to. Proč tedy nesměj žáci do škol? Dva metry od sebe jsou občané například před poštou. Klidně půl hodiny na mraze. V prodejně směj být jen dva zákazníci. V senátu, tam se v sále spíš bojej. Jak poslanci, tak senátoři, jsou každej z jinýho kraje. To jsou jen v Praze a nejezděj domů? Tím by jakékoliv zákazy byly k smíchu. Proč všichni nepracujou z domova? Jestli neuměj pracovat na jistě vyfasované počítače, tak jsou i korespondenční lístky k dorozumění. I v Bruselu. Národ to všechno má od koho okoukat. Nechce být horší.