Co to za starosti je, je mi záhadou. Vždyť tomu může říkat  „revoluce" jenom ten, kdo s českým jazykem skončil tak ve čtvrté třídě základní školy. (Možná pomocné.) Na druhou stranu se však nedivím. Jednou se nám mladší pracovník tohoto ústavu (absolvent filozofické fakulty) přiznal, že všechny filmy viděl dopoledne. Na to bylo tenkrát v Praze jediné kino.

Tak jsme hned věděli, kam mizejí do tohoto ústavu občany investované prachy.  Na, jenom mizení prachů, nejsou sami. Nedávno jsem omylem zapnul televizi. Zrovna tam seděli tři „historici“. Jeden zrovna vyprávěl, že do milic vstupovali mládenci dobrodružnějších povah. Ano, ti, co dnes běhají v maskáčích po lese a střílejí po sobě kuličky s různými barvami. Takovými kravinami teď tato parta „historiků“ oblbuje veřejnost. Přitom druzí dva „historici“ mlčeli.