Totéž platí i o dodávce plynu, tepla a ostatních služeb. To, co je úřady v Německu doporučeno mít za zásoby na čtrnáct dní, je nesmysl. Je vidět, že ten seznam dělal někdo, kdo nikdy žádný průšvih nezažil. Je úplně mimo.  Maso a mléko bez elektriky shnije a zkysne. Chleba zplesniví. Leda by to byl záměr, aby všichni Němci, po třeba  pár dnech bez elektriky,  kupovali všechny zásoby znovu? Tedy skvělý podnikatelský záměr?  

Musíme vyjít ze zkušeností našich otců a dědů. Před krizí musíme mít: pytel chleba, nakrájený na kostičky a usušený. Bohužel Pražský chléb i ten nejdražší nám zplesniví tak třetí den. Pámbu ví, z čeho, a jak ho dělají. Ze zkušenosti vím, že chleba co vydrží týden a nezplesniví, je nejblíže tak od Příbrami dál od Prahy. Suchý chléb se pak dává do kafe z cikorky.

Můj táta, ročník 1910, zažil několik hladů. V mládí bydlili v Polsku. V Krosně. Jak se valila vojska, tak lidi umírali hlady. Vždyť to je nedaleko. Jako vzpomínku pak měl celý život doma rezervu 5 kg cukru. Nedotknutelnou. Voda s cukrem umožní přežití.

Na nouzové uvaření byl litinový vařič na líh. Dneska je celá řada vařičů, co sežerou benzín, petrolej i naftu. Nejsnažší krmení má takový „dřívkáč“ . Ten nakrmíme větvičkama, šiškama. Tím, co hoří.  Na trhu jsou typy i za 5 000 Kč i za asi 1000 Kč. Na internetu je nejmíň pět návodů, jak ho udělat za stovku.