Je nepochopitelným faktem, že vnitřní bezpečnost státu a jeho obyvatel je narušena a tento stav se nikterak nezlepšuje. Ba naopak. Je znatelně cítit, že ochrana práv občanů pokulhává a spíše zákony napomáhají různým darebákům a šíbrům. Vymahatelnost práva pro běžného občana je stále horší a nedostupnější. Tento problém se však nedá řešit nějakými kosmetickými úpravami zákona o nutné sebeobraně. Mohli bychom se tímto procesem dostat blíže do stavu, kdy občané budou brát zákon do vlastních rukou, což v konečném důsledku není žádoucí.

Daleko více mě však zaráží fakt, že jak poslanec Okamura (ÚSVIT), tak poslanec Ondráček za KSČM, jakožto opoziční poslanci neřekli svým voličům to, co měli říci především. On to totiž není problém tohoto zákona, ale je to problém systémový. Prvotně se musíme zabývat tím, že drobná kriminalita, ale i brutalita při drobných krádežích a napadeních vzrůstá. Samozřejmě, že se kradlo vždy a přepadení či omezování osobní svobody nebylo nikdy nic výjimečného. Stojí však za připomenutí, že od pádu socialismu vzrostl tento druh trestné činnosti cca o 60% a přitom se všude okolo nás dokola tvrdí, že se lidé mají o mnohem lépe než dříve a že žijeme v demokratické společnosti. Ono to však není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát! V první řadě je třeba si uvědomit, že demokracie je cílový stav, kterého nikde na světě ještě nebylo dosaženo.