Oldřich Rambousek: Politici jsou pakáž, volby podvod, demokracie je pohádka a lidi?

Pokud v toto budete věřit, tak nemáte žádnou šanci se jakékoliv změnit dočkat. Mění se pouze image, ale nikoliv podstata.

Už od dob starověkého Řecka a pak také Říma lidé koketují s myšlenkami demokracie a je pravdou, že v systému Řeckém i Římském nalézáme aspekty demokracie, které byly implementovány do společenského řádu. Dá se tedy říci, že Řekové a Římané byli průkopníky demokracie. Jenže demokracie je mrcha vrtkavá, kterou lze poměrně snadno zneužít a to za předpokladu, že máte více peněz než všichni okolo, máte žaludek na to státi se sviní a také že máte tolik inteligence a manipulativních schopností, že vám to ti hloupější sežerou a ještě vám budou tleskat.

Nechci tu však na tomto místě dělat jakýkoliv exkurz do historie, i když je v mnoha ohledech poučná. Domnívám se, že by vás to nebavilo. Drtivá většina z nás se zabývá hlavně současností, tím co má v peněžence a jak vyčůrávat s přežitým a zkostnatělým systémem, který vede Evropu k postupnému zániku tak, jak ji známe. Jak jsem již napsal – zabýváme se především současným systémem a současností jako celku. Nic proti tomu – je to tak v pořádku. V pořádku však není náš systém vnímání oné současnosti a hledání řešení. My totiž z 99,9% řešíme následky problémů, ale nikoliv jejich příčiny.

Domníváme se, že řešeními jsou politici, politika, či volby a demokracie. To je však úplný nesmysl. Bohužel tomuto nesmyslu věří valná většina lidí. Proč tomu tak je? V této důvěře v nesmysl je systém! Víte sami, že tento náš současný systém nejvíce vyhovuje horním deseti tisícům lidí. Jsou to mocenské struktury a vlastníci ekonomické formace. Pod nimi se nachází struktura lidí, kteří jsou přepláceni na svých pozicích, což z nich díky ekonomickému profitu dělá kývače všemu, co se jim vyplatí. V zásadě jde o bezcharakterní lidi postrádající morálku. Pak tu máme tzv. střední stav, což např. v továrnách jsou vedoucí výroby, vedoucí úseků, odborů atp. To jsou drábové a policajti, kteří vás mají držet v lati a držet hubu a krok. I tito lidé se mají slušně a nebudou reptat proti systému. To jsme nyní cca na 20% populace v naší zemi. No a nyní už zbývá pouze rozštěpená dělnická třída, důchodci, invalidé, bezdomovci a děti. To je zbytek – tedy 80% obyvatelstva. To je těch 80% lidí úplně pitomých?? Ale ne!! Je pravdou, že systém do jisté míry využívá hlouposti lidí, ale jsem toho názoru, že jde tak o 20% populace. Zbytek jsou bohužel poddaní a zotročení lidé a to skrze skutečně výhodné půjčky a exekuce.

Právě dluhy a exekuce vytváří z lidí apatické ovce ke všemu. Budou držet hubu všemu, jen aby exekutor nezaklepal na dveře, či je zaměstnavatel nevyhodil z práce. Není to tedy nic jiného, než princip vydírání a zajišťování si loajality ekonomickou silou, což však není zrovna moc etické, morální a demokratické. Existují z toho stavu únik? V podstatě v současném systému těžko, protože ten má právě prioritu lidí stále více zadlužovat a tím z nich dělat otroky.

Politický systém (údajně demokracie) nám nepomůže. Ten je přímo i nepřímo spojen s ekonomickou formací a jejími vlastníky/myšleno v současné podobě/. Tedy zde jde jen o hru mezi horními deseti tisíci o nás – o otroky. Vlastníci ekonomické formace tvoří pravidla a je na politicích, aby tyto uvedla v praxi a to tak, aby dělnická třída tato pravidla akceptovala. Do jisté míry zde platí pravidla, že politik je nástrojem majitele ekonomické formace. Je však toto v demokracii (údajné) možné, když mají politici tak královské platy? Nejenom, že je to možné, ale je to doslova jisté/OPĚT MYŠLEN SOUČASNÝ SYSTÉM/. Balík prostředků vybraných na daních občanů je obrovský. Mít státní zakázku je kauf, protože zde je inkaso jisté. Právě také proto je tolik státních zakázek předražených a spousta je napojených na spřátelené firmy s politiky. Mají z toho všichni – politici i majitelé ekonomické formace. Občan jen slepě platí. No a politici a podnikatelé se v těchto věcech drží tak říkajíc pod krkem. Každý má na každého něco a tak platí – kde není žalobce – není ani soudce. Zde se však nalézá jeden z důvodů schodkového rozpočtu a nedostatku veřejných financí. Zde se nacházejí problémy s financováním zdravotnictví a školství.

Výše uvedené záležitosti jsou příkladným rozporem mezi majiteli ekonomické formace, politickým systémem, společenským řádem a dělnickou třídou. Jakékoliv potřeby společnosti a dělnické třídy nejsou brány v potaz a to až po hraniční bod sociální udržitelnosti. Politicky tento problém řešit nelze, protože jak jsem již napsal, tak politika je výkonným orgánem ekonomické formace a je zde vzájemná závislost a to i přesto, že navenek je lidu deklarováno, že vše je demokratické (z vůle lidu), i když to vůbec není pravda. Tuto deformaci umožňuje a vytváří společenský řád a nikoliv politický systém jak se mnozí mylně domnívají!! Teprve z vůle společenského řádu je totiž tvořen politický systém. Je tedy zbytečné uvažovat o možných změnách, které by vyšly z voleb, protože tyto se nemohou dotýkat a nedotýkají společenského řádu.

Ve zkratu řečeno – žijeme v rozporu mezi kapitálem a dělnickou třídou. Zcela jsme odvykli tomu, že je nutné vidět za kapitálem také lidi (úzký okruh lidí), který nás nutí otročit a dělá z nás nevolníky. Velmi dobře tento stav popsal ve svém díle Kapitál Karel Marx a také jasně deklaroval jedinou možnost na změnu. Revoluci!! Revoluci občanů za změnu společenského řádu, která bude generovat lidovou demokracii a všelidové vlastnictví výrobních prostředků v klíčových segmentech ekonomiky státu (společnosti). Znamená to tedy, že nechceme-li otročit, nechat se okrádat, spoléhat na to, že nás ve stáří budou muset živit naše děti a to i přesto, že jsme celý život pracovali a platili daně, tak musíme revolučně změnit společenský řád.

Možná mi někteří řeknou, že jsem blázen, ale jsem toho názoru, že demokracii jsme se nejvíce přiblížili v době socialismu. Toto přiblížení skončilo v době, kdy byla do naší tehdy Československé ústavy vsunuta věta o vedoucích úloze KSČ ve společnosti. Tím budování demokratické společnosti skončilo. Zde se totiž opět započalo s koncentrací moci do velmi úzkého okruhu lidí (tzv. elit) a zájem společnosti byl upozaděn. V tomto smyslu učinili komunisté zásadní chybu a nevím, zda záměrně, či nepochopili význam slov Karla Marxe. Karel Marx ve svém nesmrtelném díle nikde nic nepsal o vedoucí úloze jakékoliv strany, ale pouze o diktatuře protektorátu, což je diktatura většinové společnosti v právním státě za rovných podmínek pro všechny!! Nikde v jeho díle nenaleznete požadavek totální likvidace soukromého vlastnictví či podnikání!! Dá se tedy říci, že pokud komunisté postupovali v souladu s myšlenkami a tezemi K. Marxe, které následně ještě byly rozvinuty Leninem – potud dobře. To co následovalo po sejití z této cesty všichni známe. Diktát, který vyvolával vnitřní boj ve straně a souboj o moc, což ještě více upozaďovalo zájmy společností. Ve své podstatě se uvnitř KSČ rodila nová společenská třída, která se po roce 1989 stala novu elitou. Obdobnými procesy prošly všechny bývalé socialistické země. Tím dělnická třída ztrácela svůj význam ve společnosti a hlavně také sílu.

Co s tím?? Sami si dejte sobě tuto otázku. U Karla Marxe to kdysi začalo! Dokončeno nebylo takřka nic. Bylo by vhodné začít znovu a lépe.