Takový člověk si totiž plně uvědomuje realitu světa a života, a věřte nebo ne, ale jsou záležitosti, o kterých je lepší nevědět či je nechápat. Často se sám přistihuji při tom, jak závidím poněkud jednodušším lidem, které nic netrápí, přičemž já se trápím, a dokonce usínám při přemýšlení, jak udělat to či ono při zachování politické průchodnosti a společenské akceptovatelnosti.

Nelze však tak jednoznačně říci, že lidé nemyslí. Češi vždy patřili a patří mezi velmi chytré národy. Systémové změny po roce 1989 však přinesly i změny společenské. Započala obnova třídně rozdělené společnosti, což ve svém důsledku od sebe stále více odděluje určité společenské vrstvy obyvatelstva. V třídně rozdělené společnosti je normální, že vyšší třída je i mocnější, a je její snahou umlčovat a zneužívat třídu nižší. Myslím, že příklady uvádět nemusím, neb všichni víte, že dnes slovo dělníka, invalidy nebo důchodce vůbec nic neznamená. Ti dělníci či invalidé to vědí a z toho neustálého narážení do zdi se vyvinula apatie k věcem veřejným. Apatie však není výlučným znakem neznalosti. Ta apatie, pane prezidente, je úmyslně u lidí pěstována systémem.

Dalším nezanedbatelným aspektem společenské apatie je fakt, že systém cíleně zadlužil nižší třídu, a to do takové míry, aby měla strach postavit se na odpor třídě vyšší. To byl cílený proces a vy to, pane prezidente, víte. Mnozí namítnou, že si lidé nemuseli tolik úvěrů nabrat. Ano, máte pravdu, nemuseli, ale říká-li vám někomu cosi pojem podprahové vnímání, tak zjistíte, že věci se mají trochu jinak. Podprahové vnímání je aspekt, který řešili už nacisté v období druhé světové války, a pochopili, že se ho dá využít k manipulaci veřejnosti a k upevnění moci. Nejde přitom o nic násilného. Je to psychologická hra, které dokáže hodně lidí podlehnout. Že se dělají reklamy s podprahovými záměry, nemusím snad ani zmiňovat. Ví se to a v odborných kruzích je to považováno za nekalou praktiku, která však přináší dobré výsledky. Nefunguje však úplně u všech, neb každý z nás má trochu odlišné ono podprahové vnímání, a jsou dokonce jedinci, na které to nefunguje vůbec i za použití velkých frekvenčních rozsahů. Největším šiřitelem toho podprahového svinstva je televize, film, video. Dost možná kdyby se lidé o tuto problematiku začali zajímat, mohlo by se mnohé změnit, a při prokázání používání těchto praktik by také mohlo vyjít najevo, že je i možné, že třeba polovina zadlužení domácností je manipulovaná reklamou, a tudíž s použitím nekalých praktik (použitím ovlivňování myšlení). Nelze neříci, že i toto je jeden z projevů kapitalismu.