Pokrok samozřejmě existuje a to ve formě vědecko-technického rozvoje, ale ten nelze považovat za přímo úměrný stavu společnosti. Je mnoho oblastí, kde vědecko-technický rozvoj učinil z lidí ještě větší zvířata, než byla v minulosti. Tedy velmi snadno zde může způsobit kontraproduktivity, deformace a společenské degradace. Mnoho příkladů existuje v oblasti zbrojní výroby, potravinářství a dokonce i ve farmaceutické výrobě, či informačních technologiích.  

Každá deformita a kontraproduktivita se samozřejmě negativně podepisuje na stavu společnosti, kde způsobuje ekonomické, sociální a kulturní rozpory, čehož výslednicí je politické víření a politická nestabilita, vedoucí až k rozkladným procesům uvnitř společnosti, která ztrácí svou identitu a integritu. Tyto procesy jsou příčinou společenského napětí, kde se společnost začne rozdělovat na frakce, což v konečném důsledku ohrožuje samotnou státní suverenitu. V tomto směru máme zřetelný příklad v tom, kam až naší republiku dovedl vstup země do NATO a EU. V tomto smyslu však není ohrožena jen ČR, ale veškeré Evropské země. Díky direktivě EU a EP, které zbavily dříve suverénní státy části jejich suverenity byla Evropa jako taková vmanévrována do situace v jaké bylo příkladně Rakousko-Uhersko před první světovou válkou. Stejně jako tenkrát v Rakousku-Uhersku jakožto soustátí, probíhají dnes v EU rozkladné a hnilobné společenské procesy. Je jistě otázkou, kam až nás tyto procesy dovedou, nebo kam až to necháme dojít. Osobně se domnívám, že tyto procesy jsou už nezastavitelné a dovedou Evropskou společnost až do stavu války, kde každý z nás bude nucen bojovat o holý život. Svým způsobem se již v jisté formě války nacházíme, ale většina společnosti si to díky materialismu ve vlastní hlavě ani neuvědomuje. Je to zatím tichá válka, která nás a naše děti zabíjí skrze toxické potraviny, skrze toxické léky nebo očkování, ale také skrze morální a kulturní rozklad.