Jádro změny je vlastně jednoduchý princip. Pokud justice pracuje se svědkem nebo spolupracujícím obviněným, kterému poskytl benefit, jako např. úlevu na trestu či jiné zvýhodnění, musí být mnohem přísněji hlídáno, zda nejde o „výpověď za odměnu“. A pokud se ukáže, že taková osoba v jiném trestním řízení prokazatelně lhala nebo zamlčela podstatné skutečnosti, má to mít konkrétní dopad na to, jak lze její výpověď a navazující důkazy v dalších věcech použít. Zákon současně posiluje povinnost soudů říct jasněji, proč takové osobě věří, a jak její věrohodnost posoudily.
Ministr spravedlnosti Boris Susko přitom v parlamentu otevřeně popsal, proč vláda považuje tyto výpovědi za problematické. „Výpověď spolupracujícího obviněného patří k nejrizikovějším důkazům. Je totiž motivovaná prioritně vlastním prospěchem a ne pravdou,“ uvedl. Podle něj má právní stát „minimalizovat riziko nespravedlivého obvinění“. A zároveň zdůrazňuje, že změny jsou nastavené jako procesní pravidla do budoucnosti a budou podle něj posuzovány nikoliv minulé, ale všechny budoucí trestní kauzy.
Veřejnou obhajobu novely pak slovenští koaliční představitelé záměrně zjednodušují do srozumitelné věty. Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák v médiích opakoval: „Jde jen o to, aby nelhali.“ V podobném duchu argumentoval i tím, že pokud má být takový člověk klíčovým zdrojem důkazů, musí projít důkladným prověřením a jeho výpověď nesmí být brána automaticky jako „nosný pilíř“ obžaloby jen proto, že se vyšetřování hodí.
Změna ale není postavená na jednoduchém zákazu „kajúcniků“. Slovensko tím neříká, že spolupracující obvinění mají z procesu zmizet. Směřuje k tomu, aby se s jejich výpověďmi zacházelo jako s důkazem, který je už ze své podstaty zatížený motivací. A proto musí obstát v přísnějším testu věrohodnosti.
Ministr spravedlnosti Susko v plénu připomněl i obecnou zásadu: „Nikdo nemůže mít prospěch z vlastního protiprávního jednání.“ V kontextu novely to znamená, že systém nemá tolerovat situaci, kdy si někdo výhodu „odpracuje“ výpovědí, která není pravdivá nebo je účelově neúplná.
Právě tady se slovenská legislativní změna dotýká i české zkušenosti, i když se odehrává v odlišném právním prostředí. V Česku se v řadě medializovaných kauz opakovaně vrací téma svědků, kteří v průběhu řízení změnili výpověď, případně se objevili jako „silný“ důkaz až ve fázi, kdy se vyšetřování dostalo do slepé uličky. V diskusích kolem některých případů se pak objevuje i pojem „univerzální svědci“. Tedy lidé, jejichž role napříč kauzami vyvolává otázky, zda se z výpovědi nestává nástroj, který místo hledání pravdy primárně pomáhá uzavírat případy.
Slovenská novela míří přesně na tento typ rizika. Tedy aby motivace svědka a jeho minulá spolehlivost nebyly vedlejší poznámkou v odůvodnění, ale standardní součástí posouzení důkazů.
Podle právních expertů je důležité, že slovenská novela zvyšuje nároky nejen na svědky, ale i na státní zástupce a soudy. Pokud mají být výpovědi lidí s benefitem používány, musí být vidět, že se justice nezastavila u „přesvědčivého příběhu“, ale pracovala i s riziky a posoudila, proč svědek vypovídá, co tím získává, co už o něm dříve zjistily soudy a jak se jeho věrohodnost promítla do výsledku řízení. Podle ministra Suska se tím slovenská vláda snaží snížit prostor pro situace, kdy je trestní řízení zranitelné právě tam, kde stojí na výpovědi motivované výhodou.
Zda novela skutečně omezí sporné praktiky, ukáže až aplikační praxe. Její politická logika je ale zřejmá. Slovensko chce, aby výpovědi „odměněných“ svědků přestaly fungovat jako pohodlný zkratkovitý důkaz a aby každý takový případ musel projít tvrdším a viditelnějším testem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Považujete rozhodnutí slovenského parlamentu za správné?
