Je mnoho otázek, ale i mnoho odpovědí, které zatím drží situaci na stejném místě. Je však jen otázkou času, kdy k prolomení těžebních limitů dojde a mnohé obce jako třeba Dolní Jiřetín prostě zmizí. Zcela účelově a neprůhledně bude vše navlečeno na všeobecný celospolečenský zájem. Tato fráze je však v dnešní době a v dnešním ekonomickém bordelu bohapustou lží a podvodem. Nejde totiž v žádném případě o společnost, natož o její zájem. Jde prostě jen o peníze a drancování naší republiky. Musím se tedy postavit v každém případě na stranu odpůrců prolomení těžebních limitů a to především ve směru zachování energetických zdrojů pro budoucí generace, které snad budou mít tu možnost, aby mohly žít v lepším politickém a ekonomickém systému!
Zásadním problémem dneška je to, že uhlí, o kterém se všemožně tvrdí, že je národním bohatstvím těží soukromé firmy a bez jakékoliv regulace jej vyvážejí do zahraničí. Za poslední desetiletí bylo exportování uhlí za cca 80-100 mld. Korun. Co z toho všeho má národ a společnost? Ta z toho nemá nic, protože zisky plynou pouze do rukou úzké skupiny uhlobaronů. Společnost je tak akorát dobrá na to, aby zaplatila náklady za sanaci a následnou rekultivaci vytěžených ložisek, protože uhlobaroni tvrdí, že na uvedení krajiny do původního stavu nemají peníze, což je sprostá lež, kterou politici bezostyšně kryjí. Někteří namítnou, že jde také o zaměstnanost, což je pravda, ale tato není schopna vyvážit ztráty národa za vydrancovaná ložiska a zničenou krajinu. Navíc horníci – to jsou dnes zneužívaní a zotročovaní lidé. Ta tam jsou doby, kdy horníci byli považování za dělnickou šlechtu.
Dnešní plat horníka se pohybuje v rozmezí od 20 do 30 tisíc Kč čistého, což zásadním způsobem nekoresponduje s náročností a nebezpečností jejich práce. Horníci mnohdy neví, ani jak vypadá slunce a denně riskují své životy třeba v kilometrových hloubkách. Mají zničené plíce a o počtu úrazů ani nemluvě. Ztratili dokonce i právo odchodu do důchodu v 55 letech, což je jen obrazem toho, jak si jich zaměstnavatel a stát váží. Fuj!!
Ti „zloduši“ komunisti dobře věděli, co jejich práce obnáší a to především proto, že mezi horníky bylo mnoho komunistů. V těch „zlých“ dobách za socialismu činil plat horníka 8-15 tisíc Kč, což byly velmi slušné peníze, které někdy neměl ani ředitel fabriky. To je v dnešní době takřka nemožné. Koncový spotřebitel mohl metrický cent uhlí koupit za 8-18 Kčs a dnes? Dnes je cena metrického centu uhlí takřka 400 Kč. Brikety – to býval lisovaný uhelný odpad za hubičku a dnes jsou brikety dražší než uhlí. No a, aby lidé u nás v zemi neřvali, tak nám uhlobaroni vozí z Polska velmi nekvalitní mladé uhlí s vysokým obsahem síry bratru za 300Kč za metrák. Lidé to koupí, aby ušetřili, ale to je jen zdánlivý pocit, protože to nekvalitní Polské uhlí má menší energetickou hodnotu, tvoří mnoho popela a ten smrad – ten je hustej. Ale je to kšeft a lidem se zavře huba!! To vše bohužel s požehnáním státu, který se pak nestydí buzerovat lidi pro starší kotle. To je postavené na hlavu.
Ze shora uvedeného si sami můžeme spočítat, o kolik se zvýšily mzdy horníků proti minulosti a o kolik se zvýšily koncové prodejní ceny uhlí. To, že růst hornických mezd tak nějak zamrzl, je očividné. Růst cen byl o mnoho rychlejší a mnoho prostředků je za nehty uhlobaronů i s krví a potem horníků. Co je však o mnoho důležitější? To že společenský zájem de facto zmizel a pouze je jako fráze zneužíván pro další kořistění, drancování a zotročování ve prospěch jisté mocenské skupiny ovládající ekonomickou formaci v těžbě nerostných surovin. Dokud to takto bude dále, tak nelze souhlasit s prolomením těžebních limitů a je nutné ohrožená území bránit všemi prostředky.
O prolomení limitů těžby uhlí lze dle mého názoru uvažovat pouze v případě, bude-li systémově ošetřen stav, kdy národní bohatství bude skutečně národním bohatstvím a také jeho majetkem. Aby se strategickými surovinami jako je uhlí, voda, půda nebo třeba uran nakládaly soukromé subjekty, těžily je atp., když byly našemu národu dány čirou náhodou z vyšší vůle, než je vůle lidská, považuji za úplnou zhovadilost. Zjednodušeně řečeno – veškeré nerostné suroviny musí patřit národu pod správou státu s přímým dohledem a kontrolou společnosti. Dále musí národ vědomě cítit své vlastnictví a profitovat z něho, což dnes absolutně neexistuje. Suroviny bytostně české provenience musí být národu i cenově přístupné – tedy pravý opak dnešního stavu. Nesmí být dopuštěn stav, aby se českým uhlím zaplňovaly německé vytěžené doly!!
Jsem přesvědčen, že pokud lidé budou cítit svůj podíl na budoucí těžbě, svou spoluzodpovědnost a zainteresovanost, uvidíli, že je kvalitní české uhlí cenově dostupné všem lidem a je-li sním hospodárně nakládáno, tak bude dozajista větší vůle, ale i větší prostor pro dosažení dohody. Dokud tomu tak nebude, tak nezbývá, než inkriminovaná území bránit i silou. Vláda v tomto směru nečiní potřebné kroky (zatím), protože k tomuto nemá mandát svých politických stran. Není divu, že tento mandát nemá, protože politické strany (některé) jsou příjemci dotací na politickou činnost právě od uhlobaronů. Vládě se tedy v tomto směru nedá věřit ani slovo, a totéž platí i pro politické strany.
Buďme proto všichni velmi obezřetní a podporujme všechny lidi, kteří chtějí zachovat energetické zdroje pro budoucnost a nechtějí dopustit surovinové vydrancování. Všichni ti Bakalové a spol musí být vyhnáni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
