Dodnes jsou nám Čechům bezmezně vděčni Iráčané, Afghánci, Libyjci či Srbové. Jistě jsou velmi potěšeni humanitárním bombardováním atp. Jsou štěstím bez sebe, protože jsme z jejich dříve prosperujících zemí pod vlajkou NATO vytvořili trosky, zmítajíci se na pokraji státního bankrotu. Naši vojáci šli válčit do cizích zemí na základě uzavřených pracovních smluv s nadstardartním výdělkem a s vědomím toho, že mohou být zraněni či zabiti. Onen nadstardartní výdělek vojákům zabezpečují daňoví poplatníci, kteří jim tímto eliminují určitá rizika. Ovšem toto evokuje otázku, kdo a jak nebo jaký fond bude eliminovat rizika prostých dělníků se kterými je v mnoha případech jednáno jako s dobytkem a jejichž plat mnohdy stačí s bídou na přežití z měsíce na měsíc. Kdo pomůže rodinám, jejichž případný živitel bude mít tu smůlu a dostane se do invalidního důchodu? Ze zcela běžné praxe, ale i z vlastní zkušenosti vím, že na obyčejné invalidy se kašle z vysoka, ba co víc-v mnoha případech jsou diskriminováni, šikanováni a ponižováni. Jsem tedy toho názoru, že pakliže by kdosi měl vytvořit jakýsi garanční fond solidarity, tak by to měl být ten, v jehož zájmu a pod jehož vlajkou se vedla jakákoliv válka.