Ministr financí Andrej Babiš má snahu daňový systém narovnat a zefektivnit, což je úkol nadlidský, protože 25 let se v České republice tvořil daňový systém takovým způsobem, aby byl složitý, těžko pochopitelný ba až chaotický, což v konečném důsledku vytváří operační prostor pro státem posvěcenou zlodějnu. To staví stát do role největšího zloděje a podvodníka, za což nesou plnou zodpovědnost politici-zákonodárci. Funkce státu se od doby socialismu posunula do odlišné politické, ale i celospolečenské úrovně. Stát je skrze politiky silně omezen, protože tito jsou přímo i nepřímo spojeni jako pupeční šňůrou s různými lobbystickými skupinami, ekonomickou strukturou vlastníků a hybatelů ekonomické formace, klientelistickými a protekcionistickými zájmy. Tímto se politici dostávají přeneseně i na výplatní listiny soukromých subjektů či nadnárodního kapitálu. Bylo by naivní si myslet, že tomu tak není. Všichni přeci víme, jak to chodí se státními zakázkami a jaká je o ně mela. Vždyť právě na těchto zakázkách si všichni za peníze daňových poplatníků přijdou na své. Právě proto politici přihrávají tyto zakázky svým přátelům a známým, ba dokonce i do rodiny. Z tohoto důvodu se nemusíme divit, že cena 1 km dálnice je v České republice nejdražší z celé Evropy. Třešničkou na dortu těchto hajzlovin je to, že drtivá většina firem, jenž plní státní zakázky má sídlo v Praze, kde dle ministra Babiše dochází ke kontrolám tak jednou za 300 let, což zcela očividně nahrává daňovým únikům a podvodům, které nikdy nebudou řešeny. Bohužel v jiných částech republiky financové buzerují lidi a podnikatele třeba dvakrát ročně. Dá se tedy říci, že v tomto případě nám ta rovnoprávnost a demokracie poněkud kulhá!! Je však také otázkou, zda firmy pana Babiše nemají svá sídla v Praze a zda i tyto nevyužívají v hojné míře tohoto výkvětu demokracie.

Další poměrně zvláštní daní je DPH--daň z přidané hodnoty. Tuto daň platí všichni při koupi jakéhokoliv zboží. Myslím tím samozřejmě koncového spotřebitele. Tento však žádnou přidanou hodnotu nevytváří a proto se naskýtá otázka, proč má platit takovouto daň. Přidanou hodnotu vytváří výrobce, dodavatel, prodejce, ale nikoliv koncový spotřebitel. Dle mého názoru by tuto daň měl platit ten, kdož přidanou hodnotu a tedy i svůj zisk vytváří. Dělníkovi už byla jeho mzda dávno zdaněna před tím, než si mohl cokoliv ze své mzdy koupit. My jsme v situaci, kdy spotřebitel je natlačen do situace ve které je státem donucen platit daně dvakrát, třikrát i vícekrát. Toto se netýká daně spotřební, která má i funkci regulační a je opravdu nutno určité druhy zboží při prodeji regulovat a omezovat jejich dostupnost.viz alkohol,tabák aj.