A když bylo jasné, že nepovolí a raději obětuje zhruba měsíční plat zákonodárce coby penále, plénum verdikt výboru ani nepotvrdilo, ani nezrušilo. Jinými slovy tedy platí. Ale ex-ministr financí se podle všeho nemusí omluvit kolegovi, který před víc než pětadvaceti lety coby příslušník pohotovostního pluku SNB rozháněl demonstraci ve výroční den upálení Jana Palacha. Patrně s obuškem v ruce. Což je pro Kalouska i jeho stranu v čase volební kampaně nesporné vítezství, za které případná pokuta až ve výši šestapadesáti tisíc jistě stojí.
O incidentu se hovoří už několik dní a Kalouskova neústupnost evidentně leckomu imponuje. Součástí sporu se stala také vlastně poněkud komická sémantická debata, respektive otázka definice slova „fízl“. Které komunistického zákonodárce uráží, podle něho jde o označení udavače a tím se Ondráček necítí. I někteří komentátoři se přiklánějí k tomu, že fízl „slídí, špehuje či pátrá, ale nezasahuje na demonstracích“, jak například napsal kolega Lukáš Jelínek.
Do jisté míry je to pravda, ale v mysli lidu šlo v minulosti o obecnější označení policistů, tedy i uniformovaných. Bacha, jdou fízlové!, varovávali už kdysi dávno žižkovští pardálové, při pranici v lokále. A to hovoříme o počestných strážcích pořádku. Když ale v šedesátých letech honili příslušníci SNB dlouhovlasé mládence ze schodů Národního muzea, a koho chytili, na služebně pak ostříhali, byli to pro ty ponížené „máničky“ samozřejmě rovněž „fízlové“. A o jejich počestnosti si nikdo nedělal iluze. Jednali přece běžně protizákonně a hlavně ve službách totalitní moci.
S definicí je to tedy složitější. Klasickým typem „fízla“ zůstává civilní strážník Bretschneider ze Švejka, ale říkalo se tak prostě všem členům Veřejné bezpečnosti. A třeba poznamenat, že v komunistické éře kdysi vážené povolání policisty značně devalvovalo. S výjimkami dopraváků a kriminalistických expertů.
A pan poslanec Ondráček sloužil bohužel u jednotky neblaze proslulé permanentní nezákonností, brutalitou a potlačováním sebemenších projevů svobody. Možná z pouhé mladické hlouposti, ale to na věci nic nemění. Že se ohání dotčenou ctí, musí mnohým spoluobčanům připadat spíš nehorázné. A těžko se jim divit, když vrtí hlavami nad tím, že je někdejší člen komanda agilních „mlátiček“ dnes poslancem.
Lidé, kteří na vlastní kůži zažili totalitu a její represivní složky, musí nutně vidět pravdu na Kalouskově straně. I s tím inkriminovaným slovem. Třebaže místopředseda TOP 09 před volbami kauzu obratně přifoukl. To je vlastně vedlejší. Neuspěl sice s návrhem, aby rozhodnutí mandátového výboru sněmovna zrušila. Zákonodárci se o otázce cti jednoho z údů dávného pohotovostního pluku bavili bouřlivě dvě hodiny, ale vlastně nedošli k ničemu. Kalouskovi neustoupili, ale nejspíš – předsedkyně mandátového výboru Miroslava Němcová prý ještě bude chtít expertní posudek - mu nechali prostor nebrat kontroverzní výrok zpět. Jak řečeno v úvodu, podobni pohádkové chytré horákyni.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
