A když bylo jasné, že nepovolí a raději obětuje zhruba měsíční plat zákonodárce coby penále, plénum verdikt výboru ani nepotvrdilo, ani nezrušilo. Jinými slovy tedy platí. Ale ex-ministr financí se podle všeho nemusí omluvit kolegovi, který před víc než pětadvaceti lety coby příslušník pohotovostního pluku SNB rozháněl demonstraci ve výroční den upálení Jana Palacha. Patrně s obuškem v ruce. Což je pro Kalouska i jeho stranu v čase volební kampaně nesporné vítezství, za které případná pokuta až ve výši šestapadesáti tisíc jistě stojí.

O incidentu se hovoří už několik dní a Kalouskova neústupnost evidentně leckomu imponuje. Součástí sporu se stala také vlastně poněkud komická sémantická debata, respektive otázka definice slova „fízl“. Které komunistického zákonodárce uráží, podle něho jde o označení udavače a tím se Ondráček necítí. I někteří komentátoři se přiklánějí k tomu, že fízl „slídí, špehuje či pátrá, ale nezasahuje na demonstracích“, jak například napsal kolega Lukáš Jelínek.

Do jisté míry je to pravda, ale v mysli lidu šlo v minulosti o obecnější označení policistů, tedy i uniformovaných. Bacha, jdou fízlové!, varovávali už kdysi dávno žižkovští pardálové, při pranici v lokále. A to hovoříme o počestných strážcích pořádku. Když ale v šedesátých letech honili příslušníci SNB dlouhovlasé mládence ze schodů Národního muzea, a koho chytili, na služebně pak ostříhali, byli to pro ty ponížené „máničky“ samozřejmě rovněž „fízlové“. A o jejich počestnosti si nikdo nedělal iluze. Jednali přece běžně protizákonně a hlavně ve službách totalitní moci.