Ale jelikož někteří poslanci mají výhrady k vyjádřením vlastního ministra zahraničí a žádají, aby je Lubomír Zaorálek zohlednil, pak už to hranice klubu ČSSD přesahuje.
Neboť vláda postoje ministra aspoň prozatím veřejně nekoriguje. A přestože premiér Sobotka hovoří umírněněji než Zaorálek, v zásadě se drží stanovisek Evropské unie. A tak asi těžko bude souhlasit kupříkladu s poslancem Humlem, který hovoří o fašistech v novém ukrajinském vedení, které je podle Humla nadto nelegitimní.
Skupina zákonodárců ČSSD ostatně nekritizuje jen Zaorálka, nezamlouvají se jí ani výroky ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera a projevují pochopení pro Putinovu argumentaci ochrany etnických Rusů na Krymu. Která se, chtěj nechtěj, podobá tomu, co znělo roku 1938 z Berlína do Prahy.
Ostatně Leonid Břežněv v roce 1968 také hovořil o právu či dokonce povinnosti vojensky zasáhnout. I když mu nešlo o obranu vlastních lidí, nýbrž o zachování socialistického zřízení v tehdejším Československu. A i když se na Ukrajině vyskytují nacionalisté, není známo, že by prahli po krvi tamních Rusů. A už vůbec nic takového nelze slyšet z Kyjeva.
Paralela s kosovským odtržením od Srbska je tedy také nepřípadná. Nicméně se používá. Když ale nepočítáme ničím nepodložené názory poslance Humla, pak ale přece jen Zaorálkovi kritikové nejdou tak daleko, jako exprezident Klaus, který ve dvou prohlášeních hovořil jednak o samostatné Ukrajině coby od počátku umělém státu, který se vlastně nikdy nemůže vymanit z Ruského vlivu, a pak také o tom, že ukrajinští radikálové de fakto budou viníky silnější evropské unifikace, která podle Klause není v našem národním zájmu.
Přičemž se ale tváří v tvář Putinově velkoruské politice síly většině Evropanů zdá naopak podstatná právě otázka semknutosti a jednoty. Ta je ovšem samozřejmě stále spíše váhavá. Ale vpád na Krym je aktem agresora, a to těžko přehlížet.
A stejně tak je naopak lehké si představit, že pokud Putinovi odtržení Krymu více méně hladce projde, mocný vládce může snadno dostat chuť postupně obnovovat nejen hranice někdejšího SSSR, nýbrž i celého socialistického bloku.
Vliv Václava Klause na českou společnost rapidně klesá, což bylo znát i v podzimních volbách, když totálně propadlo hnutí s eurofobním ex-prezidentem na billboardech. Jeho názory tedy zřejmě nemají větší význam. Některým hlasům zevnitř vládní ČSSD je ovšem třeba naslouchat bedlivěji, třebaže jsou zatím také jen okrajové. A mohou se množit.
Kupříkladu lídr sociálně-demokratické kandidátky pro euorovolby Jan Keller také mluví o rusko-ukrajinské krizi zcela jinak než Zaorálek nebo Dientsbier. A bude mít v příštích měsících během kampaně hodně volného prostoru. V nichž ale také bude dost času pro věcnou diskusi. A tu vzdělanec a demokrat Keller nepochybně ctí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: rozhlas.cz
