To by se také těžko dobral onomu více než miliónu hlasů v prvém kole. Nicméně TOP 09 dynamiku i setrvačnost Schwarzenbergova tažení zkouší využít, než se vytratí. Což by pak ale chtělo předčasné volby. Ty sice „topka“ asi vyvolat může, ale jinou věcí je, jak by v nich i přes otestovanou popularitu pana předsedy dopadla. A také netřeba brát moc vážně úvahu z nitra TOP 09, že když to nevyšlo s prezidentstvím, mohlo by se to povést s premiérstvím. Coby hlavu státu si Schwarzenberga představit lze snadno, jako šéfa exekutivy zase prakticky vůbec a v tom bude panovat všeobecná shoda. Jinou věcí je, že TOP 09 vnímá rozeklanost ODS, která – a to jen a jen vlastní vinou - v prezidentské volbě propadla veleostudně. A proč nejsilnější vládní strana na volbu předem rezignovala, nelze vůbec ničím vysvětlit a obhájit. Jen byl dán veřejnosti další signál, že vnitřní hroucení ODS pokračuje a zatím není na obzoru nikdo, kdo by ho zastavil.

TOP 09, přestože zatížena nechutí značné části veřejnosti vůči místopředsedovi Kalouskovi, se tedy může pokoušet vrátit do role, již hrála přinejmenším prvý rok po volbách 2010: totiž budoucího majoritního dědice pravicového elektorátu. A tak oslabené vládní partnery začala okamžitě po prezidentské volbě takřečeně „solit“, totiž prostřednictvím požadavku zakotvit závazek přistoupení k unijnímu „fiskálnímu paktu“ v nové koaliční smlouvě, kterou je třeba sepsat po té, co se strana LIDEM přece jen rozhodla zůstat u moci, i když její předsedkyně nepovede resort obrany. ODS fiskální pakt odmítá, Petr Nečas k němu před skoro rokem v Bruselu Českou republiku nepřipojil (mimo zůstala z členských zemí už jen Velká Británie) a může tedy jít o konflikt. Který se ovšem jistě nějak nakonec vyřeší, třeba i tak, jak naznačil Schwarzenberg: že totiž lze vládnout bez inovované smlouvy. A může jít také o Kalouskův průzkum, jak zareaguje příští prezident.