A užívá si značné operativní výhody, neboť se nemusí se nad sestavováním kabinetu dohadovat s žádnou parlamentní stranou. V podstatě jediným partnerem je mu v tomto počínání právě prezident. Který, a o tom netřeba pochybovat, personální obsazení do značné míry určuje. Lze si představit, že o některých jménech se s Rusnokem bavil ještě před jeho pověřením. 

A tak se doposud žádná větší překvapení nekonají, političtí pozorovatelé si okruh oslovovaných dávali předem celkem snadno dohromady. A takřka se nemohli mýlit, premiérem už zveřejnění lidé jsou vůči Miloši Zemanovi loajální podobně jako Jiří Rusnok sám. A někteří mají za sebou účast v rovněž přechodné vládě Fischerově. Například Martin Pecina, který se má opět ujmout resortu vnitra, stejně jako Jan Kohout zahraničních věcí. Vylovená Zemanova podporovatelka Marie Benešová, někdejší Nejvyšší státní zástupkyně, která letos vypadla z užšího vedení sociálních demokratů, má pak řídit justici. Čímž se ovšem Sobotkovu křídlu v ČSSD ještě více vzdálí. Ale už delší dobu se spekuluje o tom, že by se Benešová měla před příštími volbami ocitnout na kandidátce Strany práv občanů (Zemanovců). A tam míří také Pecina a Kohout. 

Prezident tedy definitivně opouští slibovanou roli moderátora a rozehrává vysloveně stranickou partii. Dodejme, že ovšem přece jen poněkud riskantní. Aniž bychom jeho strategické schopnosti hodlali podceňovat. Pravda, dosavadní předáky Strany práv občanů do vlády nezapřahá a může se vymlouvat nejen na to, že jí sestavuje přece Rusnok, a ten že oslovuje nestranické osobnosti. Ale každému musí být jasné, jak to ve skutečnosti je.