Vyzkoušelo se poprvé ve středu na podnět sociálních demokratů, a podle předpokladů neúspěšně. Respektive jak pro koho. Neboť strany bývalé vládní koalice prokázaly soudržnost a vzkázaly na Hrad, že kdyby si to Miloš Zeman přece jen rozmyslel a přistoupil na ústavní zvyklost, jsou stále schopny vytvořit jakousi Nečasovu vládu bez Nečase. Což je zároveň i zprávou pro někdejší opozici, která ale zřejmě mohla se svoláním mimořádné schůze na téma rozpuštění sněmovny počkat a pokusit se vytvořit jednotnou frontu proti postupu prezidenta, který se jí nezamlouvá stejně jako ODS, TOP 09 a LIDEM.  

Samozřejmě, může přijít pokus o rozpuštění číslo dvě, pokud premiér Rusnok neuspěje se žádostí o důvěru a Miloš Zeman bude nadále abstrahovat parlamentní strany a nepověří sestavením dalšího kabinetu buď ex-koaličními partnery navrhovanou Miroslavu Němcovou, anebo kohosi z řad sociální demokracie coby posledního volebního vítěze. A bude se zároveň zdát, že vše míří k tomu, aby nějaká zemanovská vláda řídila stát až do řádných voleb. O což se prezident podle všeho pokusí, přesněji tedy o co nejdelší odklad stavu, v němž iniciativa přejde na předsedkyni sněmovny. Tedy po dvou prezidentových neúspěších. Pak by premiéra jmenovala ovšem paní Němcová, a těžko asi sama sebe.  

To je ale výhled dosti vzdálený a jak řečeno, prezident se mu pokusí zabránit, když už rozehrál hru tak, jak ji rozehrál. Tedy vlastně s vyloučením stávající politické scény a opíraje se stále viditelněji o fakt, že byl zvolen plebiscitem a cítí se být doslova a do písmene hlavou státu. Odkázat ho do patřičných mezí může vlastně právě jen sněmovna. Ovšem za cenu vlastní likvidace. Která by znamenala, že řada lidí se do lavic zákonodárců nevrátí a mnozí z nich mají naopak zájem užívat poslaneckých platů a výhod až do konce řádného funkčního období. A to může samozřejmě hrát roli i při případném dalším pokusu o rozpuštění sněmovny. Jestliže se na něm dopředu nedohodnou nejsilnější strany v dolní komoře, kterým je budoucnost Věcí veřejných i jejich odštěpku pod vedením Karolíny Peake lhostejný. Jenže pro hroutivší se občanské demokraty bude i nadále výhodnější volit zdržovací taktiku a doufat, že čím více vody uplyne od „trafikantské kauzy“, tím větší budou jejich volební naděje.  

Ale jednak se případ tří rebelských ex-poslanců může táhnout dost dlouho a hlavně se teprve uvidí, co vše z rozsáhlého červnového zátahu protikorupční policie ještě vzejde. O předčasné volby tedy ODS zájem mít nemůže, vůbec nelze odhadnout, kdy by pro ni mohly být přijatelné. K bývalé opozici by se tedy musela připojit TOP 09. A napovědět tak, že by byla ochotna k povolební spolupráci s ČSSD a k definitivnímu hození ODS přes palubu.