Když se nevinný a dokonce ani neodsouzený vězeň dostane zázrakem na svobodu a stane se z něho navíc pohádkově bohatý hrabě Monte Cristo, začíná spřádat plán na pomstu dokonce po čtrnácti letech. Pravda ovšem, onen marseillský námořník byl komplotem svých přátel de facto zlikvidován, kdežto v případě Miloše Zemana šlo jen o nezvolení prezidentem skupinou zákonodárců strany. Kterou ale předtím vytáhl z podprůměru až do vlády.
A slavný román Alexandra Dumase je také čistě literární, post-romantickou moralitou o zasloužené odplatě za krajní zlo. A Zeman neskončil bez vysvětlení proč vůbec a přičiněním nejbližších přítel v pevnosti If, ale pouze jej odstranila z cesty za vlastní politickou kariérou (minimálně v jednom případě znamenavší podstatné zbohatnutí, řeč jde o ex-premiéru Grossovi, jak asi snadno pochopit), skupina poslanců, kteří mu přitom mohli být vděčni za to, kam až to dotáhli. Ex-předseda vlády a ex-premiér se ocitl toliko v dobrovolném politickém exilu na Vysočině. Odkud pak stejně dokázal několikrát hýbat děním: pomohl například prostřednictvím svých věrných ve sněmovně ustavit Topolánkovu vládu, což bylo od levicového prominenta pozoruhodné, a později zase díky vzniku strany dalších ctitelů ubrat pár rozhodujících procent ČSSD, které tím pádem scházely Paroubkovi k dosažení moci roku 2010. A všichni, kdo se aspoň trochu zabývají domácí politikou byli přesvědčeni, že dostane-li mít Zeman příležitost, smete bývalé spolustranníky, kteří ho druhdy s gustem a cynickým humorem poslali z prezidentské volby do autu.
Nebudeme nyní rozebírat, proč tak roku 2003 učinili, jen poznamenejme, že měli ze Zemanova nástupu po Havlovi celkem oprávněné obavy. A berme jen jako fakt, že se tak prostě stalo a také, že Zeman paměť určitě neztratil.
Pokud jde o ně, a to se týká například současného místopředsedy Lubomíra Zaorálka, ale i šéfa strany Bohumila Sobotky, pak je jasné, že musí mít z návratu někdejšího dominátora ČSSD celkem hrůzu. A protože je Miloš Zeman inteligentní a vynalézavý, odveta může mít docela klidně montecristovskou rafinovanost a dokonalost téměř uměleckou.
Na druhé straně ale Zeman možná bude pomstychtivost přece jen trošku brzdit, kdyby jí naplno povolil uzdu, mohla by se po jeho nástupu politická scéna ocitnout skoro v troskách. Zvlášť vzhledem k dlouhodobě ochromenému stavu ODS. A to by mu určitě popularitu ve veřejnosti nepřineslo.
A tak ještě uvidíme, jestli se přece jen nepodaří válečnou sekeru mezi bývalým předsedou a nynějším vedením ČSSD udržet pod hlínou. Aby k nějakým vendetním krokům z jeho strany došlo, by si nicméně přála klika, řekněme proti-sobotkovská, anebo lépe řečeno haškovská. A pak ještě je v ČSSD jakési zatím personálně nejasné křídlo kolem Jiřího Dienstbiera, které by bylo sice i v očích sympatizantů pravice akceptovatelné, ale které je zároveň podle všeho příliš slabé a jeho čas asi může přijít až později. To stojí kdesi uprostřed a Zeman je, nebo jejího vůdce také zrovna nemiluje, Dienstbier také otevřeně vystupoval proti němu.
Ze Zemanova včerejšího setkání se Sobotkou (jak předseda strany zmínil, přesně po oněch deseti letech, což hovoří samo za sebe), nelze vyvozovat samozřejmě nic. Vyjádření obou politiků bylo očekávaně jen obecné. Víc se možná uvidí až po té, co na blízký sjezd strany přijede Zeman už coby fungující prezident, a jak to na frakce v plénu bude působit. Spíš lze ale efekt případně zapjatého Zemanova magnetismu směrem do nitra své někdejší strany čekat až v dalším období, do pravděpodobně přece jen řádných a nikoli předčasných voleb na jaře příštího roku.
Jinak je ovšem patrná všeobecná aktivita budoucího prezidenta, který jakoby hodlal národu i jeho reprezentantům dát důrazně na vědomí, že po léta okázale vystrkované jezevecké bačkory ve skutečnosti nikdy neobul. A že se mu v roli hlavy státu, navíc se silným mandátem všelidové volby, bude velmi líbit. A tak se spravedlivě setkává se všemi představiteli parlamentních stran, byť jde jako v případě Věcí veřejných asi jen o formalitu, a vyjadřuje ke kdečemu. Včetně odlišného názoru na Nečasův úmysl do konce volebního období už nehýbat s žádnými daněmi směrem nahoru. Připomínky se patrně chystá pronášet málem ke každé i rutinní drobnosti. Jak dlouho mu to vydrží, těžko říci. A zda se spokojí s nejvyšší státní funkcí aniž by zavedl pomyslný trest politické smrti pro ty, kdo kdož mu druhdy vrazili nůž do zad, je hádankou ještě větší.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
