Naopak budeme nacházet jen samé rozdíly. Včetně toho, že si neumíme představit, jak by Petr Nečas utvořil koalici s takovými osobami, jako Vladimír Mečiar a Ján Slota. Což ale Robert Fico klidně učinil, a především kvůli spojení se Slotovou nacionalistickou Slovenskou národní stranou se potom vůči němu Evropa stavěla značně rezervovaně. Právě s těmito subjekty nemohl ovšem dát dohromady vládní většinu ani v dalších volbách roku 2010, ačkoli je se svým Smerem jasně vyhrál ziskem téměř pětatřiceti procent hlasů. A jiné subjekty zase nechtěly jít do spojení s ním. Nakonec se ale k moci přece jen dostal a ani to moc dlouho netrvalo, když se vloni koncem roku rozpadla koalice, a tím pádem i vláda premiérky Radičové.

Mimořádné volby před pár týdny Ficův Směr pak podle všech očekávání vyhrál.

Přičemž pravici vážně poškodila známá kauza Gorila, z níž plynulo, že v době Dzurindovy vlády udržovali někteří její členové, ale i další politici nadstandardní vztahy – eufemisticky řečeno – s významným podnikatelským subjektem. Zvláštní ovšem bylo, že napojený na finanční skupinu Penta byl prokazatelně také Fico osobně, tehdy ale v opozici. Což voličům kupodivu nevadilo. Stejně jako jeho premiérské počínání, blízkost k jiným podnikatelům ve firmě J&T, hulvátské chování k novinářům i silně kritizovaný mediální zákon, který pak za éry Radičové ale přestal platit.