Naopak budeme nacházet jen samé rozdíly. Včetně toho, že si neumíme představit, jak by Petr Nečas utvořil koalici s takovými osobami, jako Vladimír Mečiar a Ján Slota. Což ale Robert Fico klidně učinil, a především kvůli spojení se Slotovou nacionalistickou Slovenskou národní stranou se potom vůči němu Evropa stavěla značně rezervovaně. Právě s těmito subjekty nemohl ovšem dát dohromady vládní většinu ani v dalších volbách roku 2010, ačkoli je se svým Smerem jasně vyhrál ziskem téměř pětatřiceti procent hlasů. A jiné subjekty zase nechtěly jít do spojení s ním. Nakonec se ale k moci přece jen dostal a ani to moc dlouho netrvalo, když se vloni koncem roku rozpadla koalice, a tím pádem i vláda premiérky Radičové.
Mimořádné volby před pár týdny Ficův Směr pak podle všech očekávání vyhrál.
Přičemž pravici vážně poškodila známá kauza Gorila, z níž plynulo, že v době Dzurindovy vlády udržovali někteří její členové, ale i další politici nadstandardní vztahy – eufemisticky řečeno – s významným podnikatelským subjektem. Zvláštní ovšem bylo, že napojený na finanční skupinu Penta byl prokazatelně také Fico osobně, tehdy ale v opozici. Což voličům kupodivu nevadilo. Stejně jako jeho premiérské počínání, blízkost k jiným podnikatelům ve firmě J&T, hulvátské chování k novinářům i silně kritizovaný mediální zákon, který pak za éry Radičové ale přestal platit.
Ficův populismus prostě funguje a on je nesporně pro řadu Slováků přitažlivou figurou. Ačkoli jde o předlistopadového člena Komunistické strany Slovenska, začátkem 90. let pak poslance vlastně této partaje, přejmenované už ovšem na Stranu demokratickej lavice. To je vše jakoby zapomenuto.
Jeho poslední vítězství je dokonce tak mohutné, že Fico mohl sestavit jednobarevnou vládu. Což je pro něho nepochybně značná satisfakce. A ovšem také pokušení. Třebaže se zatím drží zpátky a snaží se vytvořit obraz zcela jiného premiéra, než jakým byl v letech 2006 až 2010. Například překvapivě prohlásil v zahraničním tisku, že Slovensko napříště nebude žádným „enfant terible“ Evropské unie. Ačkoliv je dobře známo, jak se do své proevropské předchůdkyně s gustem obouval. A Fico také velkoryse přenechal řadu parlamentních postů opozici. Jak už řečeno, snaží se vyvolat dobrý dojem.
Že jeho prvá zahraniční cesta směřovala do Prahy, je v duchu zavedené tradice a jde o gesto vůči někdejší bratrské zemi, a tedy formální zdvořilostní záležitost. Jíž si také tuzemská média všímala, jen aby se neřeklo. Přesto měla návštěva určitý pikantní náboj, neboť vítěz předčasných voleb přijel do země, kterou mimořádné volby dost možná čekají. Stačí k tomu jen málo. Totiž přesněji: málo poslanců, které zláká do své platformy Karolína Peake.
Nebude-li jich dost, může počátkem léta tedy klidně jet na svou prvou zahraniční cestu do Bratislavy premiér Bohuslav Sobotka. Který si ovšem s Ficem samozřejmě bude lépe rozumět než pravicový konzervativec Nečas.
Fico se ovšem na svého sociálně demokratického českého kolegu musí dívat s určitou dávkou útrpnosti – mdlý Sobotka má k dynamickému a sympatie i naděje vyvolávajícímu Ficovi totiž dosti daleko. Ten ho však stejně v Praze mírně podpořil, když se sice nechtěl vyjadřovat k napjaté české politické scéně, ale jen suše poznamenal, že k uklidnění na Slovensku předčasné volby významně přispěly. Což je ovšem z jeho pohledu jasné, když v nich na celé čáře vyhrál. A nemusel si nadto lámat hlavu, s kým uzavřít mocenské spojenectví.
S obdobným výsledkem, jakého dosáhl Směr, nemůže ale ČSSD počítat. A jelikož do případných předčasných, nebo řádných českých voleb jen těžko projde KSČM zásadní metamorfózou, ocitnou se jejich pravděpodobní vítězové zase v nezávidění hodné situaci. A Bůhví, jak budou vládu lepit a zda se k ní vůbec dostanou. Což už by bylo podruhé v řadě jistě k zlosti. A mohlo by to ovšem vést ČSSD konečně k soustředěnému tlaku na KSČM, bez jejíhož přerodu to bude mít česká levice pořád nevalné. Aspoň oproti současné slovenské.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
