„Brněnský pochod smrti“ jak se mu říká, se vymkl tehdejšímu vedení města do značné míry z rukou, nezasáhla ani Rudá armáda, a tragickou roli v akci hrály osoby, podle některých pramenů částečně kriminální povahy, využívající celkové protiněmecké atmosféry, vyhrocené právě v Brně, kde se okupační moc chovala vlastně až do osvobození města 26. dubna druhým ukrajinským frontem značně brutálně.
Nicméně odplata stejnou mincí je samozřejmě hodna odsouzení, i když se do jisté míry dá pochopit. Jak známo, ani k brněnskému pochodu, ani k jiným excesům „divokého odsunu“ na dalších místech republiky se čtyřicet let nechtěla komunistická totalita hlásit, a úspěšně je vytěsnila z historie. Šlo jí o vytváření obrazu národa bez stinných stránek. A konec konců, i dnes má řada veřejně působících osobností sklon přivírat oči před těmito krvavými výjevy.
Brněnské zastupitelstvo vyjádřilo lítost nad důsledky pochodu už před čtrnácti lety, nyní to více méně opakuje. Letošek vyhlásilo Rokem smíření za všechny oběti druhé světové války a pořádá k tomu různé přednášky, besedy a setkání, kterých se účastní reprezentanti Německa a Rakouska.
A tak jako se vedl spor nad politováním z roku 2001, i nynější Deklarace smíření a společné budoucnosti je předmětem vyhraněné diskuse. Ačkoliv text, ve kterém se říká „Město Brno upřímně lituje událostí z třicátého května 1945 a dní následujících. Po cestě z Brna mnozí umírali vyčerpáním, někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni", není nijak kontroverzní.
Argument, že už jednou něco podobného bylo vyřčeno, v jistém smyslu sice platí, ale pokud město Brno prožívá onen Rok smíření, zastupitelstvo se k pochodu více méně vyjádřit opět muselo. Že s tím opakovaně nesouhlasí zástupci KSČM na magistrátu, nikoho nepřekvapuje.
A jestliže odmítl pozvánku na pietní akt za oběti pochodu jihomoravský hejtman Michal Hašek, je v podstatě jeho věc. Možná se, jak míní někteří komentátoři, hejtman pokouší sbírat body určité části voličstva. Jeho pozice uvnitř ČSSD není příliš silná.
Ale když Hašek zároveň říká, že je pojem „násilné vyhnání“ pro něho „silná káva“, a že se z německé strany nikdo neomluvil za vyhnání Čechů na podzim 1938 z jižní Moravy, následně popravené odbojáře, transportované a zavražděné Židy a Romy z Brna a za arizovaný majetek, pak zapomíná na slova spolkového prezidenta von Weizsäckera z roku 1990.
Byť ta nebyla a ani nemohla být adresně určena Brnu a okolí, nýbrž tehdejšímu Československu a to za celý německý národ. Radnice města, ze kterého vyšel konkrétní pochod, při kterém zcela jistě nemusela zemřít taková spousta lidí, ale vyslovit lítost naopak může. A leckdo by dodal, že je to dobře a symbolicky se tím cosi uzavírá a něco jiného naopak otevírá.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
