Ondřej Kosina: Čínsko-americké vztahy na křižovatce

V občanské válce však zvítězili komunisté pod vedením Mao Ce-tunga a 1. října 1949 byla v Pekingu slavnostně vyhlášena Čínská lidová republika (ČLR), zatímco Čankajšek se svými věrnými uprchl na ostrov Tchaj-wan. V atmosféře začínající studené války se tak Čína stala součástí komunistického bloku v čele se Sovětským svazem a v korejské válce se postavila na stranu KLDR, což vedlo k otevřenému nepřátelství vůči USA. Došlo k přerušení diplomatických vztahů a obě země spolu de facto dvacet let nekomunikovaly. Nicméně ke konci Maova života již docházelo k postupnému oteplování vztahů mezi Pekingem a Washingtonem.

Neoficiální rozhovory probíhaly za zprostředkování třetích zemí od konce šedesátých let, k oficiálnímu setkání na nejvyšší úrovni došlo v roce 1972, kdy ČLR navštívil prezident USA Richard Nixon a v Pekingu jednal s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. Následně navštívily první dvě delegace z Kongresu ČLR a prozkoumaly možnosti navázání diplomatických vztahů. Sedm let poté čínský vůdce Teng Siao-pching s americkým prezidentem Jimmy Carterem učinili historický krok k oficiální normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. Výhledově byla naplánována úplná normalizace diplomatických vztahů, k níž nakonec skutečně došlo 1. ledna 1979. Důsledkem tohoto narovnání čínsko-amerických vztahů bylo formální přerušení diplomatických vztahů USA s Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Navázání diplomatických vztahů mezi Pekingem a Washingtonem před 35 lety probíhalo ve stejnou dobu jako začátek čínských reforem a politiky „otevření se“ světu. Historie ukázala, že čínský rozvoj a čínsko-americká spolupráce jsou vzájemně provázané procesy, které slouží zájmům obou zemí a významně přispívají k míru a prosperitě nejen v asijsko-pacifickém regionu, ale na celém světě.V posledních čtyřech desetiletích pokračovali jak američtí demokratičtí i republikánští prezidenti, tak čínští lídři v budování a směrování tohoto důležitého vztahu i přes četné výzvy a dramatické události ve světě.

Současné vztahy

V současnosti čínsko-americké hospodářské vztahy nepředstavitelně narostly v porovnání se situací před 35 lety. ČLR a USA jsou navzájem druhými největšími obchodními partnery. Bilaterální obchod dosáhl vice než 520 miliard amerických dolarů v roce 2013, což je dvousetnásobné zvýšení od počátku navázání diplomatických vztahů. Číňané jsou s Američany spojeni více než kdy předtím. Nyní létá přes Pacifik z USA do ČLR a naopak každý den přes deset tisíc lidí. Existuje více než 240 párů spřátelených provincií a sesterských měst v obou zemích. Obě velmoci také spolupracují v mnoha oblastech, jako jsou globální ekonomické záležitosti, mezinárodní finanční stabilita, smlouva o nešíření jaderných zbraní, boj s terorismem, klimatické změny, ochrana životního prostředí, připravenost na živelné katastrofy nebo boj s pandemiemi.

USA jsou nyní největším zdrojem kapitálu, technologií, luxusního zboží a manažerských odborných znalostí pro čínskou ekonomiku a také velkým trhem pro čínský export. Současně je Čína největším přispěvatelem k ekonomickému růstu USA. Čína je třetí největší a nejrychleji rostoucí exportní trh pro americké výrobky. Podle nedávné zprávy Americko-čínské obchodní rady dosáhl americký vývoz do ČLR 120 miliard dolarů v roce 2013 a podpořil tak širokou škálu amerického průmyslu a vznik 11,3 milionu pracovních míst. Vůbec poprvé se čínské námořnictvo účastní manévrů RIMPAC (největší mezinárodní námořní vojenské cvičení pořádané dvakrát ročně Spojenými státy v Pacifiku). Výhody rozvoje spolupráce ve vojenských vztazích jsou značné, a to nejen pro USA a ČLR, ale i pro stabilitu asijsko-pacifického regionu, potažmo celého světa.

Dnes jsou čínsko-americké vztahy znovu na historické křižovatce. Čína se rozhodla prohloubit všestranné reformy, což se kryje s rozhodnutím čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho amerického protějšku Baracka Obamy o spolupráci obou zemí při budování nového modelu velmocenského vztahu. A opět to není čirá náhoda, ale strategické rozhodnutí učiněné oběma lídry. Je založeno na vizi, že výzvy 21. století jsou ve své povaze globální a nemohou být řešeny žádnou zemí samostatně, a že nástup mnoha velkých rozvíjejících se zemí – včetně Číny – na globální scénu, znamená historický pokrok, který otevírá reálnou možnost – poprvé v lidských dějinách – pro všechny významné státy, rozvinuté i rozvojové, společně pracovat na zlepšení současného světa, posílit spolupráci a hledat řešení globálních problémů.

Vize „nového modelu“ vztahů

Nový model velmocenského vztahu je založen na vizi, že Čína jako největší rozvíjející se země a USA jako nejsilnější země by měly budovat výhodné partnerství na základě vzájemného respektu. To je v souladu se společnými zájmy ČLR a USA a jejich sdílené odpovědnosti vůči světu. Budou-li čínští a američtí státníci naplňovat tuto vizi, dosáhnou v příštích 35 letech ještě větších úspěchů, než dosáhli v posledních 35 letech. Samozřejmě, nejedná se o snadný úkol a vyžaduje to pevné odhodlání a trvalé úsilí z obou stran. Zjevně však stále existují nedorozumění a rozdílné pohledy.

Někteří lidé v USA mají strach z čínských záměrů, nahlížejí na ČLR se směsí obav a nedůvěry a ptají se: „Má Čína velkou strategii, aby čelila pozici USA ve světě?“ Čínský diplomat a současný velvyslanec ČLR v USA Cui Tiankai prohlásil 11. června 2014 ve svém projevu na Americko-asijském institutu ve Washingtonu u příležitosti připomenutí 35. výročí normalizace čínsko-amerických vztahů: „Jestliže taková velká strategie existuje, pak je otevřená a transparentní. Je to o velké obnově čínského národa. Jejím cílem je učinit z Číny silnou, prosperující, demokratickou, kulturně pokročilou, harmonickou a moderní zemi. Nemá to nic společného s úsilím o nahrazení jiného národa ve světovém prvenství a globální dominanci. Takzvaný “vzestup Číny” je pro ČLR vzestupem z její vlastní minulosti, nikoli snahou dominovat nad jiným národem“.

Může být tento nový model realizován? Úspěch nebo neúspěch bude velmi záležet na odhodlání a politické vůli Pekingu i Washingtonu. Jiná alternativa neexistuje. Staré metody a postupy z éry studené války nemohou vyřešit dnešní problémy. Jakékoli pokusy o rivalitu nebo formování nových znepřátelených vojenských bloků vyústí jedině ve ztráty na obou stranách. Nový model čínsko-amerických vztahů není budován od píky. Před 35 resp. 43 lety tehdejší generace státníků z ČLR a USA začala hledat nový typ vztahu mezi oběma zeměmi, který by byl postaven na strategické vzájemné výhodnosti a řešil rozpory konstruktivně. Historie prokázala, že tenkrát učinili správnou volbu a položili dobrý základ do budoucna. Jestliže stará generace státníků mohla rozpoznat a následovat trend historie v době kulminace studené války, bylo by nesmyslné, aby dnešní státníci selhali při poznání reality 21. století a promarnili tak historickou příležitost.

Vzájemná zranitelnost ČLR a USA

USA jsou supervelmocí a Čína se jí postupně stává. Ale to nečiní studenou válku, tím méně „horkou válku“, nevyhnutelnou. Spíše to dává oběma zemím zvláštní odpovědnost rozumně vést vlastní silový potenciál, aby nezpůsobily vážné škody nejen sobě navzájem, ale také asijsko-pacifickému regionu, potažmo celému světu. Východní Asie se pro Ameriku znovu stala klíčovou prioritou po minulém desetiletí, kdy se primárně zabývala bojem proti terorismu. Mnohé se za tu dobu změnilo. Čína je nyní po Spojených státech druhou ekonomickou, technologickou a vojenskou velmocí. Výrazný vzestup Číny znamená nové výzvy pro USA a jejich zájmy v regionu.

Ačkoliv čínská atomová doktrína zdůrazňuje odstrašení a ne první úder, ČLR vyniká v druhé generaci jaderných sil, které mohou zdolat americké raketové střely a zasáhnout Spojené státy. Čína vyvíjí potenciál k útoku na satelity a počítačové sítě, na kterých závisí americká bezpečnost a prosperita. I přes svou sílu jsou USA stále více zranitelnější vůči strategickému útoku. Stejně tak Čína čelí paradoxu spočívajícím ve skutečnosti, že větší síla přináší větší zranitelnost. Hlavní příčinou je, že ve třech strategických doménách – jaderné, vesmírné a kyberprostoru – upřednostňuje strategické ofenzivní nad strategickými defenzivními technologiemi. S tím, jak se každá velmoc stává závislejší na datech v kyberprostoru, je zároveň zranitelnější při potenciálních útocích na satelity a sítě. Být silnější automaticky neznamená být méně zranitelný. Technologie také silně redukují náklady – jak finanční tak lidské – v provádění strategických útoků. V porovnání se strategickým bombardováním, zneškodnění resp. vyřazení klíčových satelitů a počítačových sítí z provozu je málo nákladné a fakticky nenásilné. Přesto by dopady útoků v kyberprostoru na čínskou a americkou ekonomiku byly devastující. Tato kombinace velkých dopadů při nízkých nákladech by mohla způsobit oslabení zábran použít takové zbraně v potenciální krizi.

USA i Čína mají finanční prostředky na udržování silných strategických nukleárních sil a na vybudování protidružicového kyberneticko-válečného potenciálu. Přesto vzájemná kontrola zbraní není prospěšnější než obrana jako cesta ven ze vzájemné strategické zranitelnosti. Vzájemný nepoměr v jaderném potenciálu činí čínsko-americkou kontrolu atomových zbraní nerealistickou. Kontrola protidružicových systémů je neověřitelná. Myšlenka kontroly zbraní v kyberprostoru je absurdní.

Zmírnění vzájemné vzrůstající zranitelnosti ČLR a USA bude vyžadovat rozdílný přístup: oboustranné strategické sebeovládání (omezování). Stručně řečeno, každá země by měla souhlasit s tím, že nebude první, která zahájí strategický útok proti druhé zemi nebo jejím spojencům za použití jaderných, protidružicových nebo kybernetických zbraní. Pro USA by to znamenalo akceptování čínské nukleární odstrašující síly jako symbolický ústupek beroucí v potaz, že nemohou Číně upřít takovou způsobilost. Výměnou za to by měl následovat balíček dohod – USA by měly trvat na výměně závazku nezačít útoky na družice nebo strategické sítě rozhodující pro obě ekonomiky. Důvěra, že tyto sliby budou splněny, v konečném důsledku spočívá na základech principu vzájemného odstrašení. S vědomím, že se nemohou bránit před odvetou (kvůli ofenzivní dominanci), by ani USA ani ČLR neměly být první, kdo použije jaderné, protidružicové nebo kybernetické zbraně (strategie no-first-use). Obě země by měly doplnit strategickou doktrínu no-first-use o prvky budující důvěru jako je oznámení o vypuštění raketových střel, větší transparentnost jaderných arzenálů a konzultace resp. spolupráce ohledně kybernetických hrozeb ze strany ostatních států a nestátních aktérů.

Pokud by Čína napadla americké spojence v asijsko-pacifickém regionu jadernými, protidružicovými nebo kybernetickými zbraněmi, utrpěla by odvetný úder. Proto neexistuje lepší čas než nyní navrhnout oboustranné čínsko-americké strategické omezení resp. sebeovládání. Čínští političtí lídři mohou být neochotní, obzvláště když se vojensky soustředí na protidružicovou a kybernetickou válku jako na způsoby neutralizace amerických konvenčních pokroků. Taktická kybernetická válka musí být striktně kontrolována politickými lídry za účelem vyhnutí se konfrontaci. Koordinovaným přístupem k omezování strategických hrozeb a jeho trpělivému a vytrvalému provádění, mohou USA Čínu přesvědčit, že rostoucí vzájemná zranitelnost vyžaduje oboustrannou zdrženlivost.

Budoucnost čínsko-amerických vztahů

Čína a USA jsou silnými hráči na globální scéně. Není nemožné, aby mezi nimi neexistovaly žádné třecí plochy a neshody, a ty nezmizí, pokud se nevybuduje nový model vzájemných vztahů. Na pekingské schůzce Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) sdružujícího 21 zemí na obou březích Tichého oceánu vyzval prezident Si Ťin-pching k formování budoucnosti prostřednictvím asijsko-pacifického partnerství. Mnoho zemí nadšeně odpovědělo na jeho iniciativu. ČLR a USA na sebe velmi často vzájemně působí v tomto regionu a jejich zájmy se zde nejvíc kříží. Právě proto by budování nového modelu vztahů mezi USA a ČLR mělo začít v klíčové asijsko-pacifické oblasti. Jestliže obě strany budou pracovat na prohloubení vzájemné důvěry a bude probíhat pozitivní interakce, potom mohou zajisté společně přispět k míru, stabilitě a prosperitě regionu. Vzhledem k tomu, že Čína a USA jsou největšími uživateli internetu, mají společný zájem na odstranění zdrojů napětí v kyberprostoru a udržování a posilování kybernetické bezpečnosti.

Čínský státní rada Jang Ťie-čch‘ a americká národní bezpečnostní poradkyně Susan Riceová deklarovali, že obě strany souhlasí s posílením koordinace v regionálních a globálních záležitostech. Prezident ČLR Si Ťin-pching na základě pozvání svého amerického protějšku navštíví USA ve druhé polovině roku 2015 za účelem posílení spolupráce obou velmocí a vyřešení sporných otázek v americko-čínských vztazích – např. kybernetických útoků nebo námořních konfliktů v asijsko-pacifické oblasti. Očekává se, že v návaznosti na jejich setkání v Yingtai v loňském roce, povedou prezidenti další produktivní diskusi a vnesou novou intenzitu do úsilí o vybudování nového modelu vztahů mezi USA a ČLR. Nebude to jistě snadné, ale je to logický vývoj, protože je to v zájmu obou stran i současných trendů. Existuje čínské pořekadlo, že “Upřímnost dělá zázraky”. Pokud obě strany budou jednat upřímně, se vzájemným respektem a úctou a podpoří-li nekonfliktní a nekonfrontační linii, potom budou USA i ČLR sklízet plody strategie nového modelu čínsko-amerických vztahů.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.