Evropská unie a USA
Zemanův eurofederalismus bude znamenat zásadní změnu oproti éře Václava Klause známého svým euroskepticismem. Brusel tedy logicky Zemanovo zvolení přivítal, ačkoliv Karel Schwarzenberg by byl v EU vítán ještě více. Nekritické eurohujerství a poslušné odkývání kdejaké hlouposti, kterou Brusel nařídí, je hlavním charakteristickým rysem jeho diplomacie. V každém případě již ČR přestane být vnímána jako evropský „enfant terrible“, nepůjde proti proudu a stane se konformním členem EU (neříkám, je-li to dobře nebo špatně, pouze konstatuji fakta). Na eurofederalistické platformě se Zeman shoduje s ČSSD a TOP 09. Sestaví-li příští vládu sociální demokracie, bude politika prezidenta i vlády vůči Unii v souladu. S odchodem Nečase – ať už po předčasných nebo řádných volbách – zanikne i podivná osa Praha-Londýn, která nemá pro Česko žádný přínos. Velká Británie má vzhledem ke své imperiální historii a specifickým vztahům s USA zájmy, které se neslučují se zájmy ČR a ani nás k ničemu nepotřebuje. Česko by mělo raději koordinovat postup uvnitř EU se zeměmi Visegrádské čtyřky nebo se stejně velkými a sobě rovnými státy. Ve vztahu k USA je jisté, že si demokrat Barack Obama bude lépe rozumět s levicovým Milošem Zemanem než s konzervativním V. Klausem. Na konstantě transatlantické vazby se jistě nezmění nic.
Rusko, Čína a země BRICS
V této oblasti Miloš Zeman naváže na éru premiérství Jiřího Paroubka a na zahraniční cesty s sebou bude brát i české podnikatele, aby umožnil uplatnění tuzemských firem na trzích východních a jižních zemí. V tomto pojetí se shoduje i s Václavem Klausem. Na rozdíl od K. Schwarzenberga nenahlíží na Rusko ani Čínu s ideologickou předpojatostí a prizmatem studenoválečných schémat. V Moskvě Zemanovo zvolení přivítali, protože zajistí kontinuitu v budování přátelských a vzájemně prospěšných česko-ruských vztahů. Zeman prohlásil, že jako hlava státu by nepřijal tibetského dalajlámu, což jistě kvitují v Pekingu. Schwarzenbergovo zvolení by znamenalo pokračování Havlovy škodlivé politiky a ochlazení vztahů s Ruskou federací i ČLR. Jako klíčová figura pravdolásky a falešné humanity nahlíží na tyto velmoci s despektem a selektivně je kritizuje za nedodržování lidských práv (aniž by ovšem se stejnou vehemencí kritizoval státy jiné – např. absolutistické arabské monarchie). Zeman – na rozdíl od Schwarzenberga, který zrušil mj. ambasádu ve Venezuele a orientuje se pouze na EU a USA – si uvědomuje potenciál a rostoucí význam zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie a bude se snažit prosadit ČR i na těchto perspektivních trzích. Jednostranná obchodní orientace na trhy Evropské unie a ignorování rychle se rozvíjejících a rostoucích ekonomik bývalých zemí třetího světa je za současné krize eurozóny pro českou ekonomiku škodlivá.
Izrael a arabské země
Co se týká afinity k Izraeli, těžko říci, který z obou finalistů boje o Hrad je více proizraelský. V Tel Avivu by byli spokojeni se Schwarzenbergem, Zemanem i nepostoupivším Fischerem. Zeman je však z těchto tří politiků nejvíce militantní. Jásira Arafata přirovnal k Adolfu Hitlerovi, přeje si vstup Izraele do NATO, Nečasovu vládu pochválil za to, že v OSN hlasovala proti Palestině, íránského prezidenta Ahmadínežáda označuje za blázna a proti mysli mu není ani preventivní útok na tuto zemi, ačkoliv v předvolební kamapni svůj militarismus poněkud zmírnil. V minulosti podpořil americkou invazi do Iráku, ale naopak odmítl uznání nezávislosti Kosova, které považuje za teroristický stát. Zemanovy islamofobní výroky mohou zhoršit vztahy ČR s arabskými a muslimskými zeměmi a také učinit Prahu možným terčem teroristických útoků radikálních islamistů. Ve svém militarismu se Zeman rozchází jak s V. Klausem, který byl vůči „humanitárním“ intervencím vždy velmi zdrženlivý a kritický, tak částečně s K. Schwarzenbergem, jenž v jedné z předvolebních debat prohlásil, že na benzínce je zakázáno rozdělávat oheň a bylo by pošetilé zažehnout oheň v Íránu – benzínce světa, a to i s ohledem na ekonomické důsledky pro celý svět.
Závěr
Z výše uvedených faktů vyplývá, že čerstvě zvolený prezident má v zahraniční politice nejen pragmatické a racionální, ale i militantní až extrémní postoje pro levicového politika neobvyklé. Zemanovo jestřábství se stalo i předmětem kritiky sociálně demokratického prezidentského kandidáta J. Dienstbiera. Je ovšem něco jiného vyjadřovat své postoje jako soukromá osoba a jako prezident republiky. Navíc je to vláda a ministr zahraničních věcí, kteří jsou za tuto agendu nejvíce zodpovědni. Stane-li se po volbách ministrem zahraničí sociální demokrat, již nebude hrozit takové riziko dvoj až trojhlasnosti české zahraniční politky (Hrad, Strakova akademie, Černínský palác), jako je tomu nyní.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
