Připomeňme, že Tymošenková si odpykává sedmiletý trest za uzavření nevýhodných smluv s Ruskou federací o dodávkách plynu. Za různé delikty byla stíhána už v minulosti. Před jedenácti lety byla obviněna z padělání dokumentů, daňových úniků a krádeží ruského zemního plynu. O tři roky později na ní byl vydán mezinárodní zatykač kvůli uplácení činitelů ruského ministerstva obrany v polovině devadesátých let. V prosinci 2010 ukrajinská generální prokuratura zahájila stíhání Tymošenkové za machinace s emisními povolenkami, jimiž způsobila škodu cca 400 milionů dolarů. Je podezřelá, že nevýhodným nákupem sanitek připravila stát o více než šest milionů eur. Objevilo se i obvinění z nájemné vraždy.

Za zneužití pravomocí však skončili za mřížemi i další exministři. Bývalý ministr hospodářství Bohdan Danylyšin uprchl před spravedlností do korupčního ráje České republiky, kde získal azyl od Nečasovy „vlády boje proti korupci“. Danylyšin je na Ukrajině obviněn z manipulace státních zakázek a zpronevěry 31 milionů korun. Pozornost se však upírá jen na Tymošenkovou, protože z ní média vytvořila mučednici – křehká dáma se stala obětí zlovolného autoritáře Janukovyče, který si vyřizuje účty s opozicí. Západ automaticky přijal za svou její argumentaci, že jde o politický proces. Stejně tak česká média, která Tymošenkovou obhajují, zatímco proti D. Rathovi okamžitě rozpoutala natolik nechutnou kampaň, že by se ani Joseph Goebbels nemusel stydět.

Janukovyčova Strana regionů má podezření, že udělení statutu politického běžence v případu Danylyšin svědčí o korupčním propojení bývalého kabinetu s evropskými úředníky, resp. že korupční řetězec činnosti této vlády vede až do EU. To vysvětluje humbuk, který byl na Západě kolem uvěznění Tymošenkové rozpoután. Bojkot summitu v Jaltě evropskými státníky – s výjimkou slovenského a polského prezidenta – je pochopitelný i z dalšího důvodu. Uvěznění ukrajinské expremiérky za politická rozhodnutí, jež způsobila škodu státu, je precedens, který by mohl postihnout i ostatní profesionální politiky. Za zadlužování a rozkrádání státu by mohli jít sedět, a proto se Tymošenkové zastávají. To je evidentně i případ Václava Klause, kterého jinak lidskoprávní agenda nechává chladným. Postoj Kremlu, který ze smluv nevýhodných pro Ukrajinu sám profitoval, je také velmi průhledný.

Korunu všemu nasadil stínový ministr zahraničí za ČSSD Zaorálek, který ve svém blogu na aktualne.cz napsal: „Julie Tymošenková je skutečně vězněm režimu… My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. To, co činila, je ale na Ukrajině bohužel téměř standard. Není pochyb, že Janukovyč a jeho lidé si procesem s Julií Tymošenkovou vyřizují účty s dlouhodobou politickou hráčkou a protivníkem.“ Pan Zaorálek nám sděluje, že poškozením vlastní země nám prokázala Tymošenková skvělou službu a že standardem je na Ukrajině korumpovat a okrádat stát, přičemž se očekává beztrestnost. Jaký je potom standard v České republice? Zřejmě ještě horší, protože za podobné věci ještě nikdo v kriminále neskončil – s výjimkou exministra financí Iva Svobody za tunelování Liberty. Vondrové, Drobilové, Bémové, Janouškové, Řebíčkové, Kocourkové a desítky dalších jsou dále na svobodě, ve vysokých funkcích a shodou okolností je v rámci „protikorupčního boje“ zadržen nejhlasitější opoziční politik, který vidí do všech tunelů ve zdravotnictví a hlasitě je kritizuje.

V Zaorálkově obhajobě je zarážející dvojí metr ČSSD. Na jedné straně nepochybuje o politickém pozadí procesu s Tymošenkovou, na straně druhé se vrcholní představitelé sociální demokracie okamžitě distancovali od svého kolegy D. Ratha, přestože dosud nebyl pravomocně odsouzen a okolnosti kolem jeho případu jsou více než podivné. Zřejmě je ani na vteřinu nenapadlo připustit, že se jedná o vykonstruovanou kauzu, přestože mají vlastní zkušenosti s Kubiceho jednáním, které způsobilo volební prohru ČSSD v roce 2006. Poslanec Křeček ve svém pochybném právním výkladu dokonce Dr. Rathovi upírá právo promluvit na půdě Sněmovny. U lídrů sociální demokracie tak převažuje strach o vlastní funkce a obava, že z kyblíků špíny, kterými média teatrálně D. Ratha denně polévají, by mohlo něco ulpět na nich samotných. A lidé typu „doktora práv“ ze Sládkovičova vnitrostranického konkurenta rádi hodí přes palubu i za cenu, že to oslabí stranu jako celek. Hlavní je, že mají jasno o nevině Tymošenkové.