Po útoku IS v tureckém městě Suruç se proti teroristům obrátil a začal je bombardovat. Souběžně však zahájil daleko masivnější leteckou kampaň proti kurdským milicím na území Iráku a Sýrie, které v této oblasti proti IS nejúspěšněji bojují. O co tedy Ankaře jde?
Když začala válka v Sýrii, Erdogan vsadil na ideologicky spřízněné Muslimské bratrstvo, dnes již zcela marginalizované. V rámci boje proti sekulárnímu režimu prezidenta Bašára Asada, který mu vadí především z ideologicko-nábožensko-mocenských důvodů, tak začal podporovat různé islamistické skupiny, které přes turecké území volně proudí do Sýrie, a jejich bojovníci jsou ošetřováni v tureckých nemocnicích. Poté, co se v syrském konfliktu výrazně prosadil Islámský stát, nazývaný v arabštině „Daeš“, Ankara pokračovala v neoficiální podpoře i tohoto expanzivního teroristického uskupení. Daeš vycházející ze sunnitského fundamentalismu – podobně jako Erdoganova strana AKP, i když v umírněnější podobě – je Ankarou vnímán jako nejmenší zlo. IS a Erdogan navíc mají společné nepřátele – Kurdy a Asadův režim. Turecko, členský stát NATO, se tak stalo neoficiálním spojencem největší a nejbohatší teroristické organizace na světě.
Poté, co IS zaútočil na tureckém území, se situace změnila a Erdogan nemohl tento útok nechat bez povšimnutí, byť smrt tří desítek tureckých a kurdských levicových aktivistů ho jistě příliš nemrzela. Aby se neřeklo, zahájil letecké útoky na pozice IS, avšak zároveň daleko masivnější bombardování kurdských milicí v Iráku a Sýrii, ačkoliv útok na syrské Kurdy popírá. Kurdské milice jsou v této oblasti nejschopnějšími bojovníky proti rozpínavému Daeši. Nabízí se otázka, co je nyní Erdoganovou prioritou – oslabit IS nebo Kurdy? Ačkoliv útočí na obě vzájemně znepřátelené strany bojující v syrském konfliktu, hlavním cílem je pochopitelně likvidace kurdských pozic, čímž ovšem výrazně napomůže IS, protože mu na severovýchodě Sýrie a Iráku už nebude mít kdo vzdorovat. Kurdové v poslední době dosáhli významných úspěchů a postoupili na další území ovládaná Daešem – dostali se až do vzdálenosti padesáti kilometrů od města Rakká – metropole IS.
Erdogan sice od počátku podporoval destabilizaci Sýrie, ale zřejmě si v opojení velmocenskými novoosmanskými ambicemi neuvědomil, jaké nebezpečí to pro Turecko může znamenat. V rozvrácené Sýrii a Iráku (ten je destabilizován již od roku 2003), získali Kurdové jedinečnou příležitost k národní emancipaci a v boji proti terorismu i podporu Západu. Pokud by došlo k secesi syrských a iráckých Kurdů a jejich spojení v jednom státě, je přirozené, že budou chtít do tohoto útvaru zahrnout i jihovýchodní oblasti Turecka tvořící nejrozlehlejší území Kurdistánu (194 400 km2) s nejpočetnější kurdskou populací (11 – 14 milionů), což by znamenalo ohrožení územní integrity Turecka.
Tureckému autoritářskému prezidentovi se tak ve světle posledních událostí zcela rozplynul sen o novoosmanské expanzi, jejímž počátkem mělo být ovládnutí Sýrie. Naopak se dostal do defenzivy a bojem proti Kurdům se snaží odvrátit rozpad vlastní země. Od Kurdů nelze očekávat, že ponesou hlavní břemeno boje proti IS a nebudou za to chtít žádné kompenzace. V současnosti je idea nezávislého státu – se základnou na území iráckého Kurdistánu, který je de facto (nikoliv de iure) už nyní nezávislý – historicky nejblíže svého naplnění.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
