Jeho revoluční opatření zásadním způsobem zvýšily životní úroveň i kvalitu života milionů Venezuelanů a mnohým vrátily obyčejnou lidskou důstojnost. V tomto článku se dozvíte mnohé zajímavosti nejen z osobního života Huga Cháveze, ale i o jeho cestě k moci a zásadních politických rozhodnutích, které změnily Venezuelu.

„Pavoučník“ ze Sabanety

Hugo Rafael Chávez Frías se narodil 28. července 1954 ve městě Sabaneta v provincii Barinas v rovinaté části Venezuely zvané Llanos jako druhý ze šesti dětí do učitelské rodiny Huga de los Reyes Chávez a Eleny Fríasové. Jeho babička indiánského původu, Rosa Inés Chávez, se starala o dva starší bratry, a byla to právě ona, která naučila malého Huga číst a psát, zatímco on přispíval do rodinného rozpočtu tím, že prodával cukroví z papáje, tzv."pavouky". Proto byl známý jako "pavoučník" ze Sabanety, což je i název poslední vydané prezidentovy knihy. V roce 1960 započal svá studia na základní škole Julián Pino, potom pokračoval na lyceu Daniel Florencio O'Leary v provincii Barinas a 8. srpna 1971 nastoupil na vojenskou akademii Academia Militar de Venezuela, kde se rozvinula jeho vášeň pro venezuelskou historii. V roce 1982 založil Revoluční bolívarovské hnutí 200 (MBR200) s odkazem na 200. výročí narození Simóna Bolívara, neboť ctil myšlenky tohoto revolucionáře z 19. století. 17. prosince téhož roku, v den výročí úmrtí Simóna Bolívara, přísahal pod památným stromem Samán de Güere, kde podle legendy tábořil sám Bolívar, že zreformuje armádu a bude bojovat za vybudování nové republiky.

El Comandante

V roce 1989 s rozhořčením sledoval, jak ozbrojené síly tvrdě zasahují proti tisícům demonstrantů během protestů známých jako Caracazo. V roce 1991, když se stal velitelem výsadkářů "Plukovníka Antonia Nicoláse Briceña" se základnou v Maracay, tajně sepsal Plán přechodné vlády a Návrh národního programu "Simón Bolívar", který mu zajistil vedoucí postavení mezi bolívarovskými důstojníky. Koncem roku společně stanovili datum vzpoury. 4. února 1992 v 11 hodin udeřily povstalecké jednotky současně ve městech Maracaibo, Caracas, Valencia a Maracay. Téhož dne vystupuje Chávez před kamerami v maskovací uniformě a červeném baretu, aby potvrdil, že "prozatím" nebylo dosaženo cílů jeho hnutí, za což přebírá plnou odpovědnost, a vyzval soudruhy k návratu do kasáren. Vojenská akce byla značnou částí populace přijata s nadšením a od té chvíle popularita podplukovníka parašutistů rostla, zatímco prezident Carlos Andrés Pérez důvěru ztrácel. Během pobytu ve vězení Yare napsal Chávez svůj slavný manifest Jak uniknout z bludiště, jež se stal symbolem Hnutí páté republiky (MVR). Dne 27. března 1994 byl Chávez propuštěn z vězení a 14. prosince téhož roku ho Fidel Castro přijal v Havaně, s poctami náležejícími hlavě státu. Během návštěvy přednesl venezuelský vůdce zásadní projev ve velké aule Havanské univerzity. V letech 1995 a 1997 cestoval po Venezuele a seznamoval lid se svým politickým projektem, založeným především na nutnosti svolat Ústavodárné Národní shromáždění, které "znovu založí republiku." 19. dubna 1997 zapsal své Hnutí páté republiky (MVR) do volebního registru.