Ale jak jsem se dnes dopoledne zakousl do šťavnatého panenského jablíčka, které jsem si včera utrhl ve starém sadu kousek za městem, napadlo mě, že o tak šťavnaté, zdravé, tradiční, pro nás přirozené a dobré věci jako jablka by nám možná mělo jít především.

Pořád se hádáme o to, který politik je větší svině, ale že už za chvíli bude mít na jablka jenom horních deset tisíc, to bereme jako fakt, se kterým se nedá nic dělat. Budeme jíst pěkně banány jako opice v Africe, protože jsou o polovinu levnější. A komu se to nelíbí, může si k tomu ostrouhat kokos, ten je za pár korun a navíc dlouho vydrží.

Co na tom, že nejen doktoři, ale každé malé dítě ví, že pro lidi z určité oblasti je daleko přirozenější, a tím pádem zdravější jíst to, co se tu jedlo vždycky, na co jsou tak říkajíc geneticky předurčeni. To neznamená, že se musíme pořád cpát bůčkem a knedlíky, ale zrovna jablka jsou pro nás odjakživa elixírem života a ne nadarmo se říkávalo, že stačí sníst jedno jablko denně a nebudete potřebovat lékaře.