Na pozadí toho, jak někteří čeští politici a většina médií reagují na nejnovější dění na Krymu, to ale vypadá, že národ dobrých vojáků Švejků ztrácí nervy a mění v rozzuřené válečné štváče. Tradiční strach z Ruska lomcuje stále nervóznějšími a  neurotičtějšími Čechy jako adrenalin, mění se v nenávist a zášť, zraje ve velkohubé výzvy k otevřenému nepřátelství vůči všemu ruskému, výzvy ke studené válce.

Je s podivem, jak rychle jsme se my, Češi, odkojení protiválečným humorem Voskovce a Wericha, Jaroslava Haška a vychovaný hurónským smíchem nad literárním obrazem dobrého vojáka Švejka na invalidním vozíku, zuřivě mávajícího berlemi a volajícího „Na Bělehrad!!!“ - jak rychle jsme se nechali zlákat politiky šavlujícími rukama a hrozícími Rusku pěstí. Přičemž nejusilovněji a nejzuřivěji hrozí ti, kteří by za svoje pletichaření sami zasloužili.

„Když se takto chová diktátorský stát, je třeba mu dát do zubů. Tady bych o právu na sebeurčení nemluvil," prohlásil například senátor Jaroslav Štětina. Právě on je jedním z iniciátorů otevřeného dopisu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který jej vyzývá, aby zakázal vydávání českých víz ruským občanům, zmrazil jejich konta v České republice a zastavil vstup ruského byznysu do země. K pokřiku, který připomíná štěkání rozlíceného pudla na slona, se přidali bývalí ministři a profesionální nepřátelé Ruska Luboš Dobrovský, Michael Kocáb a Martin Bursík. Kde byli, když Američané vtrhli do Iráku a Afghánistánu? Proč nevolali, že je třeba dát Washingtonu do zubů?!