Koho například dnes zajímá, co se dělo v létě a na podzim roku 1947, jak to bylo s těmi bombovými balíčky a dalšími provokacemi tehdy už komunisty kontrolované policie. A koho dnes zajímá, jak se kdo tehdy zachoval a kdo měl pravdu a kdo lhal. Zajímá to jen pár bláznů, co v historii bláhově hledají poučení pro současnost. A ke své smůle ho i nacházejí…
My ovšem nežijeme potom, my žijeme teď. Nemáme dostatek informací, co platilo dneska, už bude zítra trochu jinak. Jestli někdy platí bonmot, že není nic staršího než včerejší noviny, tak teď. Nezbývá nám, než pracovat s těmi informacemi, co máme k dispozici a události kolem sebe hodnotit a odhadovat na základě toho co víme a ze svých zkušeností.
Připomíná to krizový management, který funguje v době problémů ve firmách. Ti, co pracují v nějaké organizaci, produkující reálné hodnoty – nikoliv nutně soukromé firmě, ale třeba i v nemocnici a podobně – vědí, o čem mluvím. Stane se nějaký velký malér, vy sice nemáte dostatek informací, ale i tak se musíte rozhodovat, a rychle. Například vám – jako tenkrát v havlíčkobrodské nemocnici – začnou umírat pacienti. Ten primář neměl k dispozici informace, které máme dnes, věděl toho málo, ale rozhodovat se musel – co nejrychleji zužoval okruh podezřelých a pak identifikoval – jak se posléze ukázalo, správně – pravděpodobného heparinového vraha.
V těchto situacích se používá starého logického pravidla, Occamovy břitvy – tou odřezáváme vše méně pravděpodobné a zůstává nám to více pravděpodobné. Zkráceně česky řečeno to logické pravidlo znamená, že nejpravděpodobněji se stávají nejpravděpodobnější věci. (Jmenuje se to po anglickém mnichovi Williamu Occamovi, teologovi a logikovi, který žil na přelomu 13. a 14. století a toto pravidlo formuloval. Ale docela to funguje, s počítačovými algoritmy na tomto základě Američané například hledají a nacházejí ztracené lodě a ponorky.)
Zkusme nyní použít Occamovu břitvu na události posledních dní. Technický popis událostí na tomto místě nemá cenu opakovat, je dostupný ve všech sdělovacích prostředcích. Zkusme nyní odřezávat: není náhoda, že akce byla teatrální, není náhoda, že byla časově zkoordinovaná. Není náhoda, že mířila, ať už přímo nebo nepřímo, na premiéra vlády. Není náhoda, že premiér a jeho okolí bylo odposloucháváno, a to půl roku, od září 2012. (Že premiér nebyl formálně odposloucháván? Ale fakticky byl, už teď se můžeme těšit na pikantnosti z řízených úniků odposlechů…). Toto byl útok na premiéra, na vládu a potažmo na parlamentní demokracii. Úspěšný. Byla to odveta premiérovi a výstraha ostatním – dnes ovšem ještě nevíme od koho přesně, a hlavně za co přesně. Naopak, právě protože nejpravděpodobněji se stávají nejpravděpodobnější věci ale víme, kdo je vykonavatelem těchto, použitou metodou spíše kágébáckých než gangsterských, kroků. Jsou to ti pánové od ÚOOZ a státní zástupci, co to vedou. Protože takové náhody, které jsme v uplynulých dnech zažili, neexistují.
K tomu tu máme – od iniciátorů a aktérů tohoto fakticky protivládního puče – dobře zvládnutou mediální magii, chceme-li to označit odborněji, mediální komunikaci. Zřetelně a zřejmě napřed připravené a zejména Českou televizí dobře zpracované bylo mediální namíchání „boje proti kmotrům“. Všichni mediálně profláknutí kmotři a jejich spolupracovníci přitom o akci dopředu věděli, byli na ní připraveni – to na rozdíl od například premiéra, ministra vnitra a ministra spravedlnosti, protože ti o akci naopak dopředu nevěděli. Kmotři byli potřeba jen k podbarvení mediálního obrazu, proti nim útok veden zřejmě nebyl a není.
(Autor textu si zde dovolí malou osobní vsuvku. V úterý 18. 6. v Praze probíhal soud s pány Pitrem a Provodem, vedený za jejich nepřítomnosti. A ta osobní vsuvka je o tom, že autor stejný den ráno viděl pana Pitra v Praze na náměstí Míru, v kraťasech a tričku, byl celkem v klidu a nikam nepospíchal – mimochodem, má krásné černé kompresorové kupé Mercedes…)
Další vpravdě geniální mediální clona je faktický důvod odstoupení premiéra, onen případ s paní Nagyovou. To je něco, co každý pochopí, o čem se dá povídat v hospodách, dlouze rozjímat v komentářových stránkách novin a časopisů. Jasně, paní Nagyová podle dostupných informací nejspíš, možná, asi, pravděpodobně porušila zákon. Ta paní je, mírně řečeno, velká popleta nebo – jak i mně naznačuje koláž na titulní straně časopisu Euro – možná i kráva, ale nic víc. Žádná hospodářská kriminalita, žádná korupce, žádné pandury, Openkarty, Skarty, Casy, dopravní podniky, nic. Jen poblázněná ženská. Na premiéra nic nenašli ani po půl roce sledování, a takhle ho zvládli. Toto byl prostředek ke zlomení premiéra, ne cíl – nejpravděpodobněji se totiž dějí nejpravděpodobnější věci. My, zatížení historií, si můžeme třeba ještě vzpomenout na paralelu s Borisem Pasternakem. Tento velký ruský a světový spisovatel byl pronásledován KGB, a ta na něj nic neměla. Zkusili to přes jeho milenku Olgu Ivinskou, a šlo to. Pasternaka zlomili, dosáhli toho, aby udělal co KGB chtěla (nepřevzal si Nobelovu cenu za literaturu). Poučné pro budoucnost by mělo být to, že i když to Pasternak udělal, Ivinská už se z lágru nadlouho nevrátila. A že srovnávám chování naší policie a justice k chování KGB? Hm, já vím. I když přece jenom doufám, že paní Nagyová bude po pár letech venku…
Linie příběhu, která mi už dnes vystupuje z pozadí, po odřezání mediální magie Occamovou břitvou, začíná někde v Praze bojem o Dopravní podnik, a tedy – dnes zpětně viděno – celkem úspěšným bojem vedeným tehdejším primátorem Bohuslavem Svobodou proti silným vlivovým skupinám, spíše gangsterům, v Praze. Paralelně k tomu probíhalo – opět dnes zpětně viděno – zřejmě méně silné, ale také vcelku úspěšné protikmotrovské tažení premiéra na státní úrovni, vedoucí ke snižování vlivu, řekněme neformálních silových skupin. Tedy opět gangsterů.
Svého času se Standa Grossů veřejně zmínil, že v Česku jsou v zásadě čtyři neformální silové skupiny, opět česky řečeno čtyři silné gangsterské mafie, které se tu dělí o moc, a s některou z nich je třeba být zadobře. Měl zatracenou pravdu, zrovna teď vidíme, že jít proti všem prostě nefunguje. A od té doby nám tady vyrostla ještě pátá – tvořená policisty a úředníky státních zastupitelství. Dnes ještě nevíme, s kým se tato poslední neformální silová skupina spojila či pro koho pracuje, ale jedno je jisté: tihle kluci – s na tiskovkách tak odvážně vysunutými bradami – zákon nehájí. William Occam to logicky vylučuje.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
