Koho například dnes zajímá, co se dělo v létě a na podzim roku 1947, jak to bylo s těmi bombovými balíčky a dalšími provokacemi tehdy už komunisty kontrolované policie. A koho dnes zajímá, jak se kdo tehdy zachoval a kdo měl pravdu a kdo lhal. Zajímá to jen pár bláznů, co v historii bláhově hledají poučení pro současnost. A ke své smůle ho i nacházejí…

My ovšem nežijeme potom, my žijeme teď. Nemáme dostatek informací, co platilo dneska, už bude zítra trochu jinak. Jestli někdy platí bonmot, že není nic staršího než včerejší noviny, tak teď. Nezbývá nám, než pracovat s těmi informacemi, co máme k dispozici a události kolem sebe hodnotit a odhadovat na základě toho co víme a ze svých zkušeností.

Připomíná to krizový management, který funguje v době problémů ve firmách. Ti, co pracují v nějaké organizaci, produkující reálné hodnoty – nikoliv nutně soukromé firmě, ale třeba i v nemocnici a podobně – vědí, o čem mluvím. Stane se nějaký velký malér, vy sice nemáte dostatek informací, ale i tak se musíte rozhodovat, a rychle. Například vám – jako tenkrát v havlíčkobrodské nemocnici – začnou umírat pacienti. Ten primář neměl k dispozici informace, které máme dnes, věděl toho málo, ale rozhodovat se musel – co nejrychleji zužoval okruh podezřelých a pak identifikoval – jak se posléze ukázalo, správně – pravděpodobného heparinového vraha.

V těchto situacích se používá starého logického pravidla, Occamovy břitvy – tou odřezáváme vše méně pravděpodobné a zůstává nám to více pravděpodobné. Zkráceně česky řečeno to logické pravidlo znamená, že nejpravděpodobněji se stávají nejpravděpodobnější věci. (Jmenuje se to po anglickém mnichovi Williamu Occamovi, teologovi a logikovi, který žil na přelomu 13. a 14. století a toto pravidlo formuloval. Ale docela to funguje, s počítačovými algoritmy na tomto základě Američané například hledají a nacházejí ztracené lodě a ponorky.)