Ve chvíli, kdy Václavu Havlovi odhalili v Kongresu pamětní bustu, tak snaha zpochybňovat lidskoprávní rozměr české zahraniční politiky zavání bezmála kacířstvím. Ale skutečně jsme svědky zásadního střetu o geopolitické směřování republiky?

Drulák v první linii palby

Ponechme prozatím stranou samotný obsah Havlova zahraničně-politického odkazu a připomeňme, co stálo na počátku kauzy, kterou později nafoukl do bombastických rozměrů prezident svými kontroverzními výroky v Číně a na adresu ruských Pussy Riot.

V kostce shrnuto, na počátku stálo zformulování nové teoretické koncepce zahraničněpolitické doktríny ČR. Autorem byl první náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák, který dosavadní politiku, postavenou do značné míry na odkazu Václava Havla, označil za „falešný univerzalismus“. Podle Druláka exprezident Havel prosazoval lidská práva selektivně, zejména s ohledem na podporu americké zahraničněpolitické linie a ignoroval „ekologická“, nebo „sociální“ práva, přičemž faleš Havlova univerzalismu měla ilustrovat především jeho kritika kubánského, nebo čínského režimu, zatímco například k charakteru režimu v Saúdské Arábii, jež je americkým spojencem, mlčel.

Podle druhého muže MZV přitom právě tento přístup poškozuje českou zahraniční politiku. Navrhnul tedy neklást lidskoprávní argumenty do popředí v mezistátních jednáních, neboť tím jen „tlačíme naše partnery ke zdi“. Ne všichni takovou změnu uvítali. Kvůli nesouhlasu s novou koncepcí odešla z Ministerstva zahraničních věcí například Drulákova podřízená, ředitelka odboru lidských práv a transformační politiky.