UNICEF ve své zprávě nazvané Uprooted uvádí 50 miliónů dětí mimo své domovy. 28 miliónů z nich se řadí mezi nuceně vysídlené, 10 miliónů dětí jsou uprchlíky v jiných zemích, 17 miliónů dětí je na útěku v rámci své země z důvodu války, pronásledování nebo přírodních katastrof, milión dětí jsou žadateli o azyl. Rok od smrti malého chlapce Aylana Kurdího, jehož obraz mrtvého tělíčka obletěl svět, se nezměnilo pro dětské uprchlíky téměř nic. Letos zaznamenáváme nejvyšší počet mrtvých běženců ve Středozemním moři v historii – zatím 3205 lidí[1]. Podle UNHCR – Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, po Aylanově tragédii, zemře průměrně každý den 11 osob ve Středozemním moři a z toho jsou dvě děti. Každý den!  Legální a bezpečné cesty pro uprchlíky nejsou k dispozici, členské státy EU daleko zaostávají za svým příslibem přijmout ze třetích zemí směšných 22500 uprchlíků, celkem pouze 7272 uprchlíků bylo takto legálně do EU přemístěno, do ČR pouhých 52, a to pouze díky Generaci 21, která k nám přesídlila 52 křesťanů z Iráku. Takzvané relokace z Řecka, kde jsou podle Human Rights Watch podmínky pobytu uprchlických dětí katastrofální[2], rovněž váznou, a to hlavně kvůli neochotě zemí EU, na prvním místě zemí tzv. Visegrádské čtyřky, přijímat uprchlíky na své území.