Současnou povahu globalizace určují dva hlavní faktory: obnovení vojenskostrategické rovnováhy mezi Ruskem a USA plus fascinující růst ekonomické moci Číny.

Politika Západu, který nejméně 15 let usilovně tlačí na Rusko a Čínu, a propojuje tak jejich zájmy, patří k nejabsurdnějším jevům v politice posledních staletí. Tlak Západu přispěl k tomu, že se může Moskva spolehnout na ekonomickou solidaritu Pekingu a Peking se může opírat o odstrašující sílu jaderného potenciálu Moskvy.

V této situaci se nemohou ekonomické sankce proti Rusku ukázat jako efektivní nástroj politického nátlaku a válka, která by mohla zastavit přeměnu Číny v ekonomického hegemona, se jeví jako sebevražda. Přesto ale velká válka zůstává na Západě nejdůležitějším tématem plánování bezpečnosti.

Návrat státu

Oněch několik let slávy hegemonie USA po skončení studené války bylo spojeno s představami tzv. asymetrické války. Asymetrií se myslí válčení proti slabým státům, ale hlavně proti militantním nestátním organizacím. Tak se rodila vize války proti terorismu, ale i obraz drogové války a podobně. Politicko-mravní úspory chápané jako vyvinění se z přívalu rakví pokrytých státní vlajkou byly spojovány s představou kontraktorů, soukromých organizací válčících místo státní armády.

Smrt na bojišti se měla změnit na záležitost soukromého podnikatelského rizika, za které stát nenese odpovědnost. Jenže jak válečná asymetrie, tak žoldnéřství jsou jevy starými – a pro povahu současného válčení nejsou určující.