Každé médium ovládá především vlastník tohoto subjektu, který si k realizaci svých myšlenek, přání, cílů a strategických zájmů vybírá personální obsazení vedoucích pozic.
V oblasti tištěných novin došlo po roce 1989 k zásadním změnám, kdy společnosti vydávající noviny byly privatizovány subjekty vlastněnými většinou zahraničními vlastníky.
Tato skutečnost dlouhodobě ovlivňuje názory redakce na veškeré dění ve společnosti, které jsou potom interpretovány na stránky média. Pohled na jevy a procesy ve společnosti je tím pádem zkreslen optikou zájmů vlastníků. Je to přirozený proces a je v souladu s demokratickými principy.
Méně demokratická je již skutečnost, že většina významných deníků byla skoupena vlastníky se stejným nebo alespoň podobným politickým zabarvením, což ve svých důsledcích přináší nedokonale objektivní pohledy na dění ve společnosti, pohledy ovlivněné podobnými zájmy vlastníků těchto novin. Jedná se především o klamavé informace o celém procesu velké privatizace, o uzavírání nevýhodných smluv pro stát, mlžení v oblasti korupce, tunelů, církevních restitucí a dalších.
Tito vlastníci jsou bohatí lidé a vidí problémy společnosti optikou těchto bohatých lidí, ať již k tomuto bohatství přišli jakýmkoli způsobem, v mnoha případech i v důsledku výše uvedených procesů. Tato skutečnost je ještě umocněna tím že v těchto redakcích pracují zkušení redaktoři, kteří mistrně ovládají řazení písmenek podle zájmů svých chlebodárců. K tomu využívají neznalost a důvěřivost obyčejných lidí. Samostatný způsob, jak ovlivňovat čtenáře a tím i voliče, je neustálé zkreslování informací o životě před rokem 1989, především adresované mladým lidem.
Snad nejvýznamnějším médiem je televize. Komerční televize vlastněné většinou opět zahraničními vlastníky nemají politiku jako svojí stěžejní náplň, jsou určené pro určitou cílovou vrstvu diváků. K těmto snad pouze to, že dlouhé reklamní přestávky čím dál tím více motivují diváky k přepnutí na jiný program, mnoha divákům sledujícím komerční televize, je takřka jedno, na co se dívají, programová vyprázdněnost zahraničních seriálů zakupovaných těmito televizemi je všude stejná.
Česká televize jde ve svých politických pořadech ve šlépějích většiny denního tisku. Společným jmenovatelem zkušených moderátorů jsou praktiky jako skákání do řeči v momentě nechtěného vývoje diskuze, agresivní dotazy směrem k levici, převádění diskuze na jiné téma jako únikový ventil apod. Velmi dobré vzezření a oblečení moderátorů má jeden malý nedostatek, ve většině případů dlouhodobě chybí modré kravaty, s nimi by byl soulad vzezření s prezentovanou politickou orientací dokonalý.
Dalším příkladem vyložené neobjektivnosti je charakter otázek kladených levicovým kandidátům na předvolebních mítincích, např. v KH kraji, kde byly kandidátům pokládány předem připravené otázky typu, kolik určitých druhů zbraní má naše armáda, dále na doslovné znění části Ústavy apod. Nevím, zda ministr obrany zná zpaměti, kolik máme tanků, ale zcela určitě vím, že kandidát na poslance se týden před volbami připravuje na mnohem důležitější, obecnější, komplexnější problematiky jako např. jak zastavit rozkrádání státu, jak oddlužit nemocnice a stovky dalších. Nevím, s jakým záměrem byly takovéto otázky kladeny, zřejmě se chtělo dokázat, že kandidáti do Sněmovny nejsou chodící encyklopedie, nýbrž myslící lidé, kteří když budou potřebovat informaci, kolik má armáda tanků, tak vědí, kde to hledat. Nebo se také nějaký snaživý studentík při formulaci dotazu snažil tímto způsobem ovlivnit předvolební klima ve společnosti, což plně zapadá do koncepce ČT.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
