Vědí a cítí to všichni - kromě mládých lidí ovšem. Ti totiž, protože se už narodili do stavu, ve kterém země je, a stav předcházející si proto nemohou pamatovat, považují ten současný za víceméně normální. A jsou navíc natolik zaujati sami sebou, svým mládím, tím, jak vypadají či co si myslí atd., že si v tom všem ruchu v jejích hlavách nejsou sto uvědomit, co je v budoucnu čeká.

Za mého mládí byla policie přítelem lidí. Mohli jsme se spolehnout na to, že nám pomůže a že nás nebude týrat. Nespravedlivá uvěznění byla skutečně výjimečná a v případě cizinců ještě výjimečnější. Přičemž dnes se obojí stává skoro rutinou.

Už roky píší o tom, jak se naše policie proměnila z ochránců lidí  na jejich nepřátele. A po celou tu dobu mi docházejí dopisy bývalých policistů, kteří píší, že ze své profese vystoupili proto, že neměli žaludek účastnit se korupce a nevypočítatelné brutality, které se od nich vyžadovaly. A tak odešli v obavě, že se obojího budou muset i nadále účastnit, anebo se dokonce sami obojího stanou oběťmi.