Dodejme, že návrh zákona o sankcích znásilňuje současné rozložení státní moci, jak je ústava USA předpokládá. Zahraniční politika je totiž oblastí vyhrazenou moci výkonné, a byl to též představitel této moci – prezident Obama – který první protiruské sankce vyhlásil. A pochopitelně: Jestliže prezident může sankce vyhlásit, může je i odvolat. Což by se mělo nyní provést tak, že prezident Trump předá rozhodnutí o sankcích do rukou lidu. Ovšem ne tak, že výzvu k lidu odtweetuje, ale přednese ji v řádném projevu. Vždyť republikánské Fox News a Alex Jones mají větší sledovanost než CNN, a to i kdyby se k posluchačům CNN přidali i všichni čtenáři deníku New York Times.

Za hlavní věc sporu by pak měl prezident vyhlásit tyto dva problémy: Nepřekročil Kongres svým hlasováním o návrhu zákona protiruských sankcí svou ústavní pravomoc? A nezlikvidoval jím též možnost snižovat napětí mezi nukleárními mocnostmi? Trump by se měl amerického lidu zkrátka zeptat, zda souhlasí s tím, že jsou jednou svévolnou provokací za druhou tlačeni do války s Ruskem.

Díky pravomocem, které si k prezidentské funkci přidali jak Bush ml. tak Obama, může dnes prezident vyhlásit i výjimečný stav, rozpustit Kongres a vsadit do vězení, kohokoli bude chtít. Samozřejmě, presstitutky by v takovém případě konaly zázraky, aby občanstvo i ozbrojenou moc proti vyhlášenému výjimečnému stavu zverbovaly, ale kdyby skutečně existovala ona tajná dohoda Trump-Putin, o které se tolik mluví, Trump by přece mohl přimět Putina k zinscenování mezinárodní krize, která by jak americký lid, tak jeho ozbrojenou moc postavila jasně na Trumpovu stranu.