„Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem“ (Tit 2,11). Slova apoštola Pavla zjevují tajemství této svaté noci: projevila se Boží milost, zdarma nabídnutý dar. V Dítěti, jež nám bylo dáno, se konkretizuje Boží láska k nám.

Je to noc slávy, oné slávy, kterou zvěstovali andělé v Betlémě a dnes také my na celém světě. Je to radostná noc, protože věčný a nekonečný Bůh je ode dneška až na věky Bohem, který je s námi. Není daleko, nemusíme jej hledat v nebeských sférách nebo v nějaké mystické ideji; je blízko, stal se člověkem a nikdy se neodloučí od našeho lidství, které přijal za své. Je to noc světla, onoho světla, o kterém prorokoval Izaiáš (srov. 9,1), že bude osvěcovat ty, kdo kráčí v temnotách; objevilo se a obestřelo betlémské pastýře (srov. Lk 2,9).

Pastýři jednoduše zjišťují: „dítě se nám narodilo“ (Iz 9,5) a chápou, že veškerá tato sláva, celá tato radost, všechno toto světlo se soustřeďuje do jediného bodu, do onoho znamení, které jim oznámil anděl: „Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích“ (Lk 2,12). To bude znamením navždy, a podle toho bude možné nalézat Ježíše. Nejenom tehdy, ale i dnes. Chceme-li slavit pravé Vánoce, rozjímejme o tomto znamení, o křehké prostotě malého novorozeněte, o jeho jemném uložení, o něžném zavinutí jeho plének. Tam je Bůh.