Tu náhle se na ulici rozpoutala pořádná mela. Teoretici v kavárně sice měli krásný výhled, přímo z první řady, ale nevěděli přesně, kde a kdy celý spor začal, pokud tam na počátku vůbec nějaký spor byl. To, co viděli na ulici, bylo, jak nějaký provokatér napadl někoho, kdo se právě vypotácel z protější hospody. Sice byl hlučný a možná, že i drzý (bohužel přes silné sklo toho nebylo moc slyšet), ale prát se moc nechtěl. Útočník byl ale při chuti a tak začala nefalšovaná rvačka. Tu a tam se někdo přidal na jednu či druhou stranu, jiní se zase snažili všechny aktéry od sebe oddělit. Co se do toho pletou, vždyť nic o té rvačce nevědí, měli hned intelektuálové a samozvaní arbitři jasno.

Kavárenští hoši měli na večer nové téma. Přes sklo odsuzovali a nadávali na útočníka a na všechny, kteří se přidali na jeho stranu a zároveň nahlas a energicky fandili napadenému a všem jeho přívržencům. Bylo jedno, kdo koho mlátil na zemi hlava nehlava, karty byly rozdány, dobro proti zlu. Zároveň se rozhořela debata o tom, jak je dnešní doba plná agrese a násilí, a co všechno by se mělo udělat, aby agresor, případně i jeho druzi v souboji, byli spektakulárně potrestáni, a jak by se měl napadený bránit. Padaly také návrhy na zorganizování petice či sepsání otevřeného dopisu.