Přiznávám, že v tomto případě bylo zbožné přání otcem myšlenky snad o trochu více, než bych i já sám čekal od autora, který se zabývá islámským nájezdem a krizí celé unie už téměř tři roky. Sice jsem ukládal kamsi do podvědomí určité nesrovnalosti, ale snaha najít tu nejrozumnější cestu, kudy z toho všeho ven, mi na chvíli, neumím to lépe popsat, nějak zatemnila mozek. Zkrátka, přestal jsem být ve střehu.

Pak jsem si uvědomil, kolik nás podobně postižených asi bude, a že je to přesně to, s čím unijní demagogové počítají. Proto vám musím nabídnout svůj opravený a poučenější pohled na celou předvolební komedii pod taktovkou současného vedení EU.

Pochybnost první

Všichni víme o průzkumech veřejného mínění své. Víme o způsobech, jak dojít ke kýženému výsledku tak, aby to nemohl nikdo napadnout. Víme, jak často je rozhodující, kdo průzkum průzkumníkům zaplatí, a také, že šikovně položená otázka dělá zázraky. Teď ale zpozorněte. V posledních průzkumech už dávno nejde o to, zda vyhraje Babiš, nebo Sobotka. Jde v nich o to, jestli se dokážeme z diktátu EU vyvázat odchodem, anebo se staneme definitivně druhým protektorátem. Proto v průzkumech nakonec musela zabodovat, i když pravděpodobně zkresleně směrem dolů, strana Svobody a přímé demokracie (SPD) Tomio Okamury.

Zkuste mi však vysvětlit jedno. Premiér Sobotka už nesporně pochopil, že on a jeho socialisté už příště vládnout nebudou. Jeho sestup začal už před několika měsíci Babišovými zhruba třicetiprocentními preferencemi. Sobotka v posledním tažení vytáhl na Babiše všechno, co vytáhnout mohl. Nebylo to nic hezkého a zvolna se ukazuje, že mnohé z toho mohlo být docela odůvodněné. Přesto následné Babišovy preference ještě o několik procent vzrostly. Kdo má na Babišovi náhle takový zájem, když je veřejné tajemství, že většina průzkumů je tak či onak „cinknutých“?

Pochybnost druhá

Je všeobecně známo, že Babiš se dlouhodobě vyhýbá tématu imigračního nájezdu na Evropu a také kritice unijního přístupu k tomuto prvořadému problému. Možná mu „ujelo“ několik slov na slavnostním shromáždění v Lidicích, ale stačil to svou dodatečnou omluvou ke spokojenosti europeistů jaksi napravit. Původně jsem si myslel, že je to známka čehosi nadějného, ale může to být také úplně naopak.