„Veřejnoprávní média v současné podobě nejsou ničím jiným než obrovským propagandistickým aparátem, který naprosto podle své vůle některé skupiny zvýhodňuje a proti jiným vede mediální válku. Dokud budou existovat veřejnoprávní média v současné podobě, nelze mluvit o férové soutěži myšlenek, osobností a stran,“ řekl sociolog Petr Hampl, autor knihy „Prolomení hradeb“, v rozhovoru o své knize redaktorce Parlamentních listů Zuzaně Koulové. Jeho kniha náležitě zatřásla sebestředným světem domácích neomarxistických kavárenských „elit“.
Nesetkal jsem se s přesnější charakteristikou veřejnoprávního „molocha“ našeho relativně nevelkého světa sdělovacích prostředků. Máme ale velké a nesporně demokratické země, kde takovou instituci vůbec nepotřebují. Také máme demokratické země, kde veřejné informační služby existují, ale nejsou v pozici státem a politiky hýčkaného a překrmovaného bumbrlíčka. O to poctivěji pak slouží své veřejnosti.
Veřejnoprávníci posluhují silám, které potřebují informační monopol
U nás si veřejnoprávníci, zřejmě díky nedokonalosti demokracie a jakémusi „řízenému“ samospádu vývoje, snaží uhájit svůj bývalý informační monopol, který bez odporu a poněkud automaticky podědili z časů vlády komunismu. Bohužel, k naší všeobecné škodě. Ať už vědomě či nevědomě začali posluhovat silám, které pro šíření svých jednostranných názorů zoufale potřebují podobný informační monopol v zemi zavést znovu. A tak někteří redaktoři a jiní protagonisté publicistických pořadů ohýbají své hřbety před svými „řídícími orgány“ bezmála stejně hluboko, jako tomu bývalo za oněch starých časů.
Jsou sice i menší národy než je pouhých deset milionů Čechů, Moravanů a Slezanů, ale zdá se, že pro snahy globalizátorů v propojení se silami nově přišlých euromarxistů nejsme zase až tak úplně zanedbatelní. Jen čtěte dál.
Možná jste si všimli, že internetový portál Seznam si vybudoval svou vlastní televizní stanici. Nikoli internetovou, ale stanici, jejíž signál se šíří tradičním způsobem. Neočekával jsem nic zvláštního. Jejich původní internetová zpravodajská stránka přinášela určité zprávy už dříve, jenže byly filtrované takovým způsobem, že vlastně nakonec nikoho nezajímaly. Přesto jsem neodolal a v době jejich rozjezdu jsem si jejich novou stanici několikrát pustil. A nestačil se divit.
Reportérská honička, která se nové televizi moc nepovedla
Jeden z jejich prvních mediálních počinů byla reportérská honička na Tomia Okamuru. Se vším všudy. Dva reportéři, aniž by se jakkoli předem ohlásili, nakonec „přistihli“ Okamuru, jak odjíždí autem ze své kanceláře na jedno ze svých naplánovaných jednání. Spolu s natáčecím štábem ho obklopili jako lovečtí psi a chrlili jeden přes druhého nějaké otázky, zkrátka chovali se jako hulváti. Kameraman mu strčil kameru do auta tak, aby nemohl zavřít dveře. Okamura jim zdvořile vysvětlil, že takhle se rozhovory nedělají a řekl jim, ať se ohlásí v jeho sekretariátu, uvedou téma rozhovoru, a pak že se rozhodne, jestli s nimi chce hovořit, nebo ne. Kameramana požádal, ať z prostoru dveří auta vycouvá, aby je mohl zavřít, protože už musí jet. To by přece v dané situaci udělal snad každý, a nemusel by to být zrovna politik. Znám i takové, kteří by takové rádoby reportéry rovnou a hlasitě nazvali drzými idioty. Nechali ho tedy odejet, co jim chudákům zbývalo. V závěrečném záběru se ale snažili divákovi namluvit, že svým odjezdem Okamura cosi z jejich jedovatých dotazů údajně přiznal.
Tomio Okamura
Nu, pokud chceme hovořit o mediálním terorismu, a on může mít i jiné podoby, tak tohle je přímo klasická ukázka. Když reportéři něco podobného provedou řekněme vrahovi nebo korupčníkovi, který právě odchází s pravomocným rozsudkem od soudu, mávneme nad tím rukou. Jenže chovat se tímto způsobem k předsedovi čtvrté největší parlamentní strany v zemi a místopředsedovi Poslanecké sněmovny, to už je, jak oni sami často rádi říkají, skutečně za hranou.
Méně profesionální, ale o to agresivnější a politicky nátlaková sestra ČT24
Kavárenští euromarxisté zřejmě usoudili, že masáž národa ve jménu jejich vybájených pravd sdělovaných lidu prostřednictvím veřejnoprávních stanic a několika dalších médií ještě není dostatečná, a obstarali si dalšího pomocníka. Pokud o TV Seznam ještě nic nevíte, o nic jste nepřišli. Je to jen méně profesionální rodná sestra ČT 24. O co je méně profesionální, o to je více agresivní a politicky nátlaková. Více hulvátská, více bulvární, ale rozhodně spořádaně levicově „pokroková“.
Nakonec, co můžete čekat od televizní stanice, jejíž sledovanost má nakonec zachránit Tonda Blaník, a celá jeho autorsko-produkční parta?
Pavel Chrastina, autor je publicista.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
