„Veřejnoprávní média v současné podobě nejsou ničím jiným než obrovským propagandistickým aparátem, který naprosto podle své vůle některé skupiny zvýhodňuje a proti jiným vede mediální válku. Dokud budou existovat veřejnoprávní média v současné podobě, nelze mluvit o férové soutěži myšlenek, osobností a stran,“ řekl sociolog Petr Hampl, autor knihy „Prolomení hradeb“, v rozhovoru o své knize redaktorce Parlamentních listů Zuzaně Koulové. Jeho kniha náležitě zatřásla sebestředným světem domácích neomarxistických kavárenských „elit“.

Nesetkal jsem se s přesnější charakteristikou veřejnoprávního „molocha“ našeho relativně nevelkého světa sdělovacích prostředků. Máme ale velké a nesporně demokratické země, kde takovou instituci vůbec nepotřebují. Také máme demokratické země, kde veřejné informační služby existují, ale nejsou v pozici státem a politiky hýčkaného a překrmovaného bumbrlíčka. O to poctivěji pak slouží své veřejnosti.

Veřejnoprávníci posluhují silám, které potřebují informační monopol

U nás si veřejnoprávníci, zřejmě díky nedokonalosti demokracie a jakémusi „řízenému“ samospádu vývoje, snaží uhájit svůj bývalý informační monopol, který bez odporu a poněkud automaticky podědili z časů vlády komunismu. Bohužel, k naší všeobecné škodě. Ať už vědomě či nevědomě začali posluhovat silám, které pro šíření svých jednostranných názorů zoufale potřebují podobný informační monopol v zemi zavést znovu. A tak někteří redaktoři a jiní protagonisté publicistických pořadů ohýbají své hřbety před svými „řídícími orgány“ bezmála stejně hluboko, jako tomu bývalo za oněch starých časů.

Jsou sice i menší národy než je pouhých deset milionů Čechů, Moravanů a Slezanů, ale zdá se, že pro snahy globalizátorů v propojení se silami nově přišlých euromarxistů nejsme zase až tak úplně zanedbatelní. Jen čtěte dál.