Z toho plyne, že plátce rozhlasových a televizních poplatků má zájem udělat si jasno v mlhách na blatech části mediálního nejasna. A tak se ptá. A jistě by nebylo moudré jeho dotazy toho typu přehlížet, anebo dál a ještě více mlžit. Pro osvěžení paměti lze odkázat na fakta v obsahu předchozích článků na tato témata (např. Nejasná zpráva o konci zpráv, a další).
Lze připomenout i několik podstatných skutečností. To jablko sváru – ony tzv. výroční zprávy elektronických médií veřejné služby jsou v jednací agendě Poslanecké sněmovny v podobném režimu, jako zákony, a to v tom směru, že když je Sněmovna v rámci příslušného volebního období nestihne projednat podle plánu práce, tak tím tzv. „padají pod stůl“ a následující Sněmovna (vzešlá z nových voleb) je pak ve svém volebním období automaticky nemůže projednávat. Ledaže by to někdo znovu navrhl. A kupodivu – to se stalo právě v případě těch dvou dvojčat (z produkce Rady ČT a Rady ČRo), tedy těch jejich výročních zpráv s letopočty 2016 a LP 2017, přičemž ta VZ s letopočtem 2016 se týká roku 2015 a ta VZ 2017 se týká roku 2016 – avšak obě byly v plánu práce předchozího 7. volebního období PSP, čili toho do roku 2017 a tak za jejich neprojednání a schválení odpovídalo to předchozí složení PSP a nikoli tato sestava PSP v aktuálním 8. volebním období. A komu jeho paměť správně slouží, tak ten dobře ví, že hned zpočátku tohoto 8. volebního období se na tuto PSP (konkrétně na její Volební výbor logicky zvaný též mediální) obrátily právě ty rady médií veřejné služby a trvaly na tom, aby ty jejich VZ 2016 a 2017 byly v tomto volebním období touto Sněmovnou projednány. Zdánlivě by to nemělo mít pražádnou logiku, (obě ty Rady tím šly samy proti sobě už proto, že tím tu byly další asi 4 příležitosti k dvojímu neschválení těch jejich VZ a k následnému odvolání těch dotčených Rad), ale selský rozum sem selský rozum tam – jak známo, tak „ďábel se ukrývá v detailech“. Ani logické argumenty celé řady poslanců nebyly úspěšné – ty Rady trvaly na svém a tak této sestavě PSP přibyly jak zbytečné vrásky, tak spousta další práce navíc. Jako by snad neměla co dělat. Ale jak říkával Karel Kryl „to není její pivo“ a jak jsem na to obvykle dodával já „rozlitý“. Takže tolik faktická odpověď na dvě položené otázky, a to proč to tak bylo a dále, i kdo to způsobil.
PSP nedávno (tj. na této schůzi svého pléna) schválila onu sérii přemedializovaných VZ 2016 a 2017 a ukončila tak anabázi další zbytečné práce, kterou ne vlastní vinou musela udělat za své předchůdce, ač to nemuselo být. Mohla se k tomu dopracovat i dřív, než v říjnu, ale dotčené (i pevně zařazené) body byly odsouvány v důsledku různých příčin, jako např. vlivem řady mimořádných schůzí navržených opozicí, atd. (To jsou fakta, která lze dohledat). Ta zbytečná práce a v jejím důsledku to zdržení od práce potřebné ve výsledku znamená, že PSP kvůli tomu nemohla v klidu podle plánu projednat a přijmout celou řadu potřebných legislativních produktů, včetně řady nutných zákonů. Což byla voda na mlýn různých struktur k negativní medializaci, v níž bylo této PSP neprávem vyčítáno to cizí rozlitý pivo, co nebylo její. Ale jsme v české kotlině, včetně té mediální, že … A v odpovědi na otázku koho to mohlo poškodit lze logicky konstatovat, že občana, voliče a daňového poplatníka, protože tato PSP mohla místo té práce navíc dělat práci potřebnější. A to zároveň odpovídá i na otázku, jestli to nebylo zbytečné. Pochopitelně a logicky to zbytečné bylo, ale jak pro koho. Že? Někomu se to mohlo i dost dobře hodit do krámu. Takže cui bono?
A konečně k otázce kdo z toho má prospěch – respektive mohl a měl mít? Už se ke mně doneslo pár názorů (a nikoli nezajímavých), co svým způsobem potvrdily i ty mé dílčí úvahy na to téma hned od jeho počátku. Tehdy mi sice jen málokdo věnoval pozornost, ale teď už o tom přemýšlí a mluví čím dál víc majitelů selského rozumu: To aktuální složení těch dotčených Rad médií veřejné služby je stále ještě převážně dědictvím těch předchozích sestav těch minulých volebních období, kdy předsedou vlády i předsedou Sněmovny byl někdo jiný, takže byly jiné i ty politické siločáry. Pak se (i s přihlédnutím k tomu) nelze divit, že leckdo si tedy může dovodit i to, že třeba ta nelogičnost toho požadavku těch Rad na to znovu projednání tehdy už „mrtvých“ VZ přeci jen mohla mít svou logiku. Kdo ví, třeba i v tom, že pak některým stranám v PSP leckdo mohl vyčítat (de facto fiktivní, protože neprokázaný a nedoložený) tzv. nátlak na ta média veřejné služby prostřednictvím odkládaných VZ, atd. atd. atd. A právě to – kdo na koho, jak a kudy – takto mediálně tlačí, tak i to je neopomenutelný důvod k domněnce, že něco mohlo být a možná i bylo už od počátku jinak. No a na pozadí takové masáže (zejména mediální a synergicky i politické, apod.) pak nelze vyloučit ani snahy o probuzení a synergii řady jiných „spících“ témat s následujícími pokusy zatlačit na veřejnost a pak prosadit věci, které už opakovaně neprošly, když je veřejnost dlouhodobě odmítá. Avšak jak je známo z dějin i teorie propagandy, tak stokrát opakovaná lež se stává pravdou a když je zmatek v důsledku nátlaku, tak v té psychóze chaosu se ledacos ztratí a může projít i to, co by jinak určitě neprošlo – no prostě když není sebereflexe, přehled a kontrola, tak se snadno zaviruje paměť, ztratí se přehled, pozmění se realita, vytvoří se iluze, a už to jede samo dolů z kopce...
Jako u nekonečných telenovel, kde při každodenní telenovelózní frekvenci v nějakém tom třeba 365. díle nebohý divák už nemůže rozlišit ani to, kdo je kdo, natožpak aby si pamatoval, co se tam dělo před měsícem, před půlrokem, natož na začátku. Anebo dokonce jak a proč to všechno vzniklo, proč to tak je, jaký to má smysl, a tak dále a tak dál. A s tím se pohříchu možná i tak trochu kalkuluje. A nejenom u těch telenovel, v nichž vůbec o nic podstatného nejde (a nikdy ani nešlo). A tak nějak podobně je tomu i v případě těch přemedializovaných VZ 2016 a 2017 – u těch rovněž vůbec o nic podstatného už nešlo a nejde. (Jen tahle sestava PSP pod mediálním nátlakem udělala něco navíc za tu sestavu minulou. A někdo se na tom okatě snažil mediálně tzv. „olakovat“ – jak jsme kdysi dávno říkávali v PR a v reklamní branži. Inu, zdá se, že už ani ti manipulátoři nejsou to, co bývávali.)
Paradoxně jeden vedlejší produkt (mistr Horníček to nazval kouzlo nechtěného) se kuchtíkům tohoto gróse mediališe ajnkeslbuntes ajntopfu mimoděk povedl. Kdepak asi udělali chybu? Když se tu čím dál víc ukazuje, že RTV poplatník nechce, aby se další hluchoněmá volavka zapopelila pod mlžným kobercem v křišťálovém hnízdě čistším, než křišťál.
A právě teď (už jednou nohou na cestě do zkušebny) se mi reflexivně vybavil jeden verš z jednoho Karlova protestsongu: „V studené parádě kožených křesel / sešli se k poradě výrobci hesel …“ Takže úvodem dnešní zkoušky dám právě tenhle song jako první. A to nejen za účelem rozehrání. Karel by je hnal …
JUDr. Pavel Foltán, mediální analytik a mediální právník
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
