Pavel Foltán: Saponáty nemusím. Umytá klempířina?

Dotčeného a saponátem umytého Otu Klempíře osobně neznám. Ostatně asi ani on mne. Asi žádná škoda pro nás oba, ale i pro lidstvo a tzv. civilizaci vůbec. (Je o dost mladší, podobně, jako i většina těch členů toho JARu, co ho tak hustě umyli). Asi se nebudu moc mýlit v dojmu, že ten Ota Klempíř není potomek Jaromíra Klempíře, co byl muzikant, skladatel (Hej páni konšelé, Pošli to dál, C´est la vie, Proč ptáci zpívají – jeho klenot podle mýho názoru), textař, člen „divadla Apollo“ (bratři Štaidlové atd. – odtud ty hity pro Gotta – když ani toho jsem od počátku nemusel). Jaromíra Klempíře jsem uznával jako profi profíka od začátku snad už jako týnejžr. Čili tam, kde začínal a pak působil po válce v Praze můj otec, ergo větší a složitější aranže (čili od Ježka s Traxlerem, pak přes Vlacha „od Bacha“ v orchestrech a sborech), a od V+W, přes Horníčka, S+Š, a spol. v textech – item spíš ta úcta i pokora k řemeslu, než ty úlety (i v módním stylu „myslel si, že je to známka punku“), ač na pozadí spolupráce s bratry Traxlery jsem jaxi neměl daleko ani k Péťovi Hoškovi z Plexisu, jehož jsem bohužel naposledy viděl ausgerechnet na pohřbu Petra Traxlera (taxem si na to teď asi tak nějak mimoděk vzpomněl, když jsme tam seděli vedle sebe s Petrem Jandou, jeho sousedem z Jevan, a pak jsme si nemohlí dát ani ferneta, protože Janda pravil, že „jako venkovan musel přijet meďourem“, inu). Tyhle prameny by možná chápal ten Dan Bárta (možná), ale u toho zbytku si už tak nějak nejsem jistej. A upřímně řečeno – ani mě to netrápí.

Nicméně popravdě tvorbu toho Oty Klempíře neznám, a ten JAR mě nezajímá. Snad jen okrajově ten Dan Bárta (ve Varech a okolí jsem v 70 a 80kách často koncertoval a kdysi jsem pár let bivakoval v Holešovicích jako on, a jednou mi v tramvaji dupnul na nohu, ale přežil to = měl jsem sice koně, ale zrovna i dost dobrej rozmar, takže ten den měl kliku).

V době, kdy ten JAR hned po tom převratu 1989 začínal, já už byl asi tak 10 let profík písničkář na volný noze, a už rebel v hledáčku totalitní cenzury, už od 70ek, a hlavně pak v 80kách, a k výročí 21. srpna 1968 v tentýž den 1989 po moclikáté definitivně a demonstrativně a totálně totalitně zakázanej v 1989 z rozkazu ÚV KSČ jejich vrchním „koniášem“ a velkomožným soudruhem Milerem, šéfem kulturního oddělení ÚV KSČ v Praze. Čili o profi hudební branži toho vím víc, než dost. Včetně toho, co se může skrývat i za raketovou kariérou různých těch (KTO) „kamarádů televizních obrazovek“ za všech režimů & za všech totalit, atd. Bez dalších podrobností. Zatím. (A zatím lze doporučit z knihy o Karlu Krylovi s názvem KAREL MEZI NÁMI kapitolu „Anticharta kontra Antipancharta“ – ten termín „antipancharta“ jednou takhle začátkem června´93 nad ránem po příjezdu ze šňůry u nás doma v našem tzv. „rudým koutku“ naprosto přesně a výstižně definoval osobně Karel Kryl poté, co vyslechl tu story právě o tom zákazu hraní „na věčné časy a nikdy jinak“ ode dne 21. srpna 1989 z rozkazu toho s. Milera z toho tehdejšího ÚV KSČ v Praze.

Ostatně podobně, jako i mnohé jiné, je i tenhleten JAR zcela „mimo mou rozlišovací schopnost“. A navíc mám spoustu vlastní práce i v důchodu. I coby „rebel z povolání“ (a jak říkával Karel Kryl, že jsem „rebel za všech režimů“). Kdekoliv kdokoliv by si ale asi logicky mohl říct, že tenhle JAR ať už s tím Klempířem, anebo bez, nevypadá ani z rychlíku rebelantsky, natožpak aby v reálu doo. Tož, líbějí vodpustit, ale proti gustu – atd. Holt, „každej sme ňákej“. A jaxeříká i „čistému vše čisté“ – jenže saponátem to asi „nebude úplně vono to pravý vořechový, hošívoe“. Ale to není moje pivo (rozlitý) – jaxme už na začátku 90ek říkávali s Karlem Krylem. A já tu říkám, kudy chodím už od toho jara 1994 upřímně popravdě, že Karel osobně tady chybí nám všem. (Karel by vám dal co proto. To si pište, milánkové, z kulturních, politických, i obojích kaváren.)

Nicméně jedna drobná relevantní a případná i přiléhavá (poněkud i právnicky řečeno) poznámečka by tu byla. Už asi tak 35 let (jaxi taky pracovně a tak všelijak podobně) vidím jak do henté oné „vrcholné“ politiky, včetně té její „krajiny za zrcadlem“. A často a skoro vždycky (až na pár výjimek) to není pohled z nejpříjemnějších. „Blbě se s tím usíná do divokejch snů, a ráno se našinec budí už nasranej do novýho dne s hrůzou, co ta banda globál totál hňupů tady během noci zase podělala s tou naší kuličkou?“ a tak všelijak podobně. Nicméně věcně i z úhlu pohledu zmíněných zkušeností z praxe:

Proč ještě platí tzv. „lustrační zákon“? (Bacha – od počátku i tuhle politickou „kulisu“ kritizuju – celou tu StB lustrační metodiku doprasili k obrazu svému a hlavně pro tu jejich tehdejší potřebu = těžit aktivní a spící agenty akutně, aktuálně, i pro futuro – a dodneška jim to funguje – a lid & národ „nemá ani šajna“). Ergo k věci – proč neplatí stále ještě henten oný lustrační zákon i pro politiku? Tedy i pro kandidáty do voleb, i do parlamentních funkcí, včetně sněmovních voleb? A má ten (tím J.A.R. saponátem velmi nešťastně a velmi nešikovně dotčený) kandidát Ota Klempíř tohle zapotřebí? Proč to dělá? Jestli je pravda i to, co teď už pár dní mele hlásná trouba spojených pavlačí mééédyjálně bulvárních mejnstrýýýmů = že tenhle Ota Klempíř byl už v 80kách konfident StB, což prý sám přiznal, pak se tu probouzejí přinejmenším 2 (slovy dvě, čili alespoň tři) jakoby hlavní otázky, a to např.:
1. Proč tak riskuje důvěru voličů ta partaj, co ho do voleb nominuje?
2. Proč ta partaj (logicky) nepožaduje uveřejnění „lustráků“ všech kandidátů?
3. Co je to za hru, čí je, a kdo je za ní?
Přičemž budiž teď a tady znovu zdůrazněno – vůbec tu nejde (ani v nejmenším) o problematiku Oty Klempíře, nota bene osobně, apod. Ani omylem – aby bylo jasno. Přestože už při nastavování toho převratu i ten pozdější lustrační zákon (a ty další podivnosti) to velení tajných služeb cizích kolonizátorů místním tajným provaděčům nastavili tak, aby ani poslanci, ani ministři a další tzv. „politici“ ten lustrák vůbec mít nemuseli (sic!) tak zákon nezákon – bylo a je tu ještě stále „bono mores“ de iure i de facto = dobré mravy právně i fakticky. A na principu dobrých mravů stojí dobré právo (a naopak). Tak schválně – „kontrolní otázka, soudruzi“ – a jak je to i teď a tady?!?

Kdysi byla na ČS trhu s hygienou jedna zubní pasta s názvem BIS acidentol. A ta to všechno (podle tehdejší TV reklamy a totéž podle dnešní TV reklamy, co je stejně blbá, a čím dál blbější) „vyčistí dočista do čista“. Razíren raus cum befél jawol?!?

A u toho Klempíře bych logicky čekal, že (coby ad hoc něco jako glosátor v těch „tók šou“ těch zbytně zbytečných TV v tom média mejnstrýmu) o té politice ví trochu víc. Aspoň dost na to, aby se politickým kandidaturám kamkoliv do těch funkcí v henté oné tuzemské hoch nóbl politice na hony daleko vyhnul. A nota bene i s tím svým přiznaným pozitivním lustrákem. „Svatá prostato!“

Za to zhruba už půl století zkušeností z oblasti práva, politiky a jejího pozadí, ale i z oblasti kultury a profi umění (včetně muziky a divadla) už dávno vím i to, že jak muzikanti, herci, aj. umělci namnoze trpí jak deficitem právního vědomí, tak i tím, co sociologové a sociální psychologové (neřku-li dokonce i ti kastovní PolitoLOKové) někdy označují za „politickou negramotnost“. Po pravdě neříkám, že všichni = čest výjimkám (všem oběma). Dost umělců ujíždí na emocích (podobně, jako média – jenže tam je to jedna z hlavních technologií) a to je už v principu špatně. Takže v tom „kumštu“ je to i v tomhle směru bída s nouzí skoro jako v politice (objektivně – čest oběma výjimkám). Bohužel ten fenomén ad tzv. „většinová“ společnost v důsledku mediálního zblbnutí zatím ještě neumí lustrovat ani přirozenou inteligenci, morálku, gramotnost zmíněných směrů, ani člověčinu „an sich“. A to lustrační osvědčení podle toho apriorně manipulativního lustračního zákona tady nestačí (nota bene s vyjmutím všech mocipánů & spol. partiček). Tyhle tzv. lustrace jen korunovaly tu morální krizi a „legislativně právní institucionalizaci“ metastáz henté oné staronové moci zla. Zkuste si znovu přečíst např. epizodu „Frustrace z lustrace, aneb Kolo rovno lustrace, jak se to rýmuje“ od stránky 124 v té jaksi poněkud zakázané knize „Karel mezi námi“.

P.S. Já sám už od roku 1992 samozřejmě mám negativní lustrační osvědčení. Aniž bych je sám od sebe chtěl. Ale moji ženu tehdy povýšili do funkce ředitelky mateřské školy, takže podle toho zákona ten lustrák musela mít (sic!) na rozdíl od těch politiků, poslanců, ministrů, šéfů velkých akciovek, apod. velko soudruhů neo „kapitalistů“ a všech těch jim podobných tržních komsomolců & spol., (jak jsme jim už tehdy říkali s Karlem Krylem a Egonem Lánským). A tak ze solidarity s mou manželkou jsem si taky požádal o ten lustrák. Coby profi písničkářovi na „frajfusu“ mi ten lustrák byl na nic. Ale hned jsem to vyřešil jeho zhudebněním, takže vznikl song „Osvědčení“ a ten jsme nahráli taky na moje elpíčko „Double Live“ – ten song najdete na trubce (krycí jméno YouTube) pod heslem „Foltán Osvědčení“. A jen pro úplnost jedno historický faktum – tehdy tu bylo několik slavných písničkářů, co neměli šanci zhudebnit si taky svoje vlastní negativní lustrační osvědčení. A zhudebňovat pozitivní lustrák by jistě nechtěli. A jak už tehdy říkával Karel Kryl „je to jejich pivo“ a jaxem při tom zpravidla dodával já „rozlitý“.

Dneska už je ten starej lustrační zákon k ničemu (hezky česky řečeno „na dvě věci“) ostatně jako už od počátku „díky“ těm papalášským a tržně komsomolským výjimkám – a dneska (už hezkých pár let a víc) to chce účinnější zákon typu „FARA“ jako už to skoro sto let mají v Americe, a teď už i v tom Rusku, i jinde, ale tady v tuzemsku furt a „zasééé nicc nicc nicc, zasééé nicc …“ To by tady i tu zaprděnou politiku profouklo jaxepatří dobrým průvanem a hezky česky od podlahy… Zapotřebí. Značka „nutné“!

P.P.S. Před lety jedna kapela (taky pražská) vyrazila Romana Dragouna – JEN kvůli jeho názorům. A to ani nemusel kandidovat nikam do politiky. A co na to muzika?!?