Pavel Foltán: Totální nedůvěra sama sobě hlásá důvěru?

Sněmovní opozice kvůli okolnostem (i kvůli ostudě 5-1 koaliční vlády) musela vyvolat svolání mimořádné schůze dolní komory Parlamentu ČR s jediným bodem programu o vyslovení nedůvěry fialové vládě. Zcela legitimně a zcela logicky. A brzy – ergo „co nejdříve, nejpozději ihned“ – tedy ještě během léta (tj. i v době tzv. parlamentních prázdnin) bude muset zcela legitimně vyvolat i další mimořádné schůze Sněmovny – a uvidíme, jak se (přinejmenším v případě ČT a její rady) zachová Senát a co udělá prezident. Lid a národ (podle toho, co stále silněji zní z vox populi) očekává rychlou mimořádnou schůzi Sněmovny aktuálně, resp. akutně, k řešení tématu o advokátní praxi „nemagistry“ Evy Decroix, tč. ještě stále novopečené ministryně spravedlnosti – a trefně příznačně a přiléhavě zanotováno s klasiky „… je to tak, třeba je to k nevíře…“ Vládní 5-1 koalice právě nahrála sněmovní i okolní opozici na smeč zvící „match point“. A jen blázen, diletant, respektive jak se říkalo za našich mladých let „jen blbej nebo navedenej“ by tuhle příležitost (naservírovanou na zlatém podnose) nevyužil. A kdo ji nevyužije, nemá právo na existenci ani na nic, natožpak vládnout potomkům husitských rebelů = vynálezců defenestrace.

Takže lid, národ via vox populi (vox Dei) nechápe, nestrávil a neakceptuje to, že tahle vládní 5-1 koaliční partička si nedávno exhibičně totál brutál demonstrativně vyslovila sama sobě tzv. důvěru – ačkoliv žádnou nemá – jak před lidem vlastní země, tak ani před normální veřejností v zahraničí, kde tahle vládní 5-1 koalice střihla z ostudy kabát nejen sobě, ale celému lidu a národu České republiky – a to se tady nepromíjí a nezapomíná. Lid si to pamatuje a jednou to všem viníkům spočítá. Ostatně karma je zdarma.

Náš poctivý a spravedlivý lid a národ (via vox populi vox Dei) už oddělil zrno od plev ideově politicko-mediální propagandy (ve stylu PŠM, VUML apod.) a je mu to jasné. Takže kdekoli kdokoli už by se případně logicky mohl domnívat například i to, že:

1. Eva Decroix po dobu několika let provozovala advokátní praxi, přestože k tomu podle zákona neměla nutné vzdělání (ergo kvalifikaci). Podle zákona to prý lze vyhodnotit i jako nedovolené podnikání. A uvidí se, co na to příslušné orgány, mající to v referátu, především prý zejména OČTŘ ex offo. Jenže – vox populi se logicky ptá i na ty, kdož v ČR kontrolují i ty OČTŘ, tj. orgány činné v trestním řízení. Policii ČR má pod svým vlivem ministr vnitra (čili člen vládní 5-1 koalice) a soustavu státních zástupců i celou justici (ergo soudy) má pod sebou ministryně spravedlnosti – a tedy členka vládní 5-1 koalice. A o tom všem by si kdekoliv kdokoliv mohl myslet cokoliv. Anebo ne? Inu – logicky selským rozumem vzato – ta vládní 5-1 koalice je tu (a nejen v tomhle směru) komplet celá ve střetu zájmů i ve stavu permanentní nedůvěry = v patu = v pozici už zcela bez východiska. Jen si to sama před sebou bojí přiznat. A nemá odvahu přiznat svou definitivní porážku ani navenek. Anebo nesmí? Ale to na podstatě věci nemění vůbec nic. A posléze (ve svých důsledcích) to pozici vládní 5-1 koalice ještě zhorší.

2. Eva Decroix iniciovala řízení u České advokátní komory (ČAK) za účelem vydání povolení k provozování své advokátní praxe ve své advokátní kanceláři, kterou si pak otevřela. ČAK jí to v rámci své kompetence umožnila (to povolení vydala). Na straně Evy Decroix by to údajně mohlo evokovat také úvahy o event. pokusu o podvod. Na straně ČAK by to prý mohlo evokovat případně i úvahy např. o chybovosti, laxnosti, nesystémovosti – anebo je to ještě i něčím jiným? Ostatně – a kdo kontroluje ČAK?

3. Eva Decroix během těch několika let výkonu své advokátní praxe ve své advokátní kanceláři (AK) údajně neoprávněně (a přinejmenším prý i dubiózně) provedla velmi mnoho právních úkonů, které by mohly být považovány za neplatné (už jen z důvodu právě té dubiozity, která je v jurisdikci právního rámce ČR tradičně jedním z důvodů k neplatnosti právních úkonů – včetně všech odpovídajících následků, náhrady škod a dalších regresů nevyjímaje). Podle vox populi je to rovněž velmi zajímavý problém.

4. Eva Decroix během výkonu své advokátní praxe ve své AK údajně činila i mnoho úkonů za mnoho klientů, a to z titulu zmocnění, které zřejmě nebylo košer z hlediska právních principů daných pro tuto sféru placených právních služeb, když své klienty zastupovala z plné moci jakožto advokátka, a nikoli jako tzv. obecný zástupce. Takže leckdo leckde by se mohl také logicky domnívat, že i ty dotčené úkony v rámci těch zastoupení by někde někdo mohl považovat i za dubiózní a potažmo eventuálně i za zpochybnitelné z hlediska jejich platnosti. Což by následně pro ty klienty mohlo být i dost nepříjemné. ČAK ze své evidence by mohla (resp. by měla) být schopna zjistit a doložit i to, kolik (a za kolik) toho bylo suma sumárum v průběhu těch několika let. To by ostatně mohly zjistit i příslušné orgány finanční správy také z účetní dokumentace dotčené AK – neboť jak obecně známo, tak finanční správa může provádět kontrolu za období až deset let zpětně a daňové subjekty jsou povinny po celou dobu těch deseti let uchovávat ve své agendě všechny doklady k tomu potřebné včetně účetních (a při kontrole je řádně doložit). Obecně i každý malý živnostníček také má tuto povinnost – čili ani AK nynější, byť i ministryně spravedlnosti by jistě – už i z principu „padni komu padni“ – ani tady neměla být žádnou výjimkou (ať už světlou, anebo tmavou).

5. Eva Decroix teď (za aktuálního stavu věci) u lidu a národa nemá tu nejlepší pověst a není v té nejdůvěryhodnější pozici jak coby advokátka (?), tak coby politička ODS, ale nota bene hlavně i coby ministryně spravedlnosti – ausgerechnet. A v souvislosti s tím ve stejném světle nedůvěryhodnosti u lidu a národa jsou i další subjekty kolem – např. předseda strany a vlády Fiala, ODS „an sich“ (coby jejich rodná strana), dále i předchozí ministr spravedlnosti Blažek, ministr školství Bek, pak odpovědné struktury ČAK i její systemizace a kontrolní mechanismy, také příslušné správní a státní úřady, také prezident republiky Pavel (co ji do ministerské funkce jmenoval), „et item doktoři, et item rektoři“. Kdekoli kdokoli by k tomu logicky mohl konstatovat, že jde (zdá se) o problematiku širokospektrální, jejíž důsledné vyřešení je i v obecném zájmu – takřka celospolečenském, a to jak z hlediska domácího, tak i z hlediska jaksi zahraničněprestižního. A zcela nepochybně tu jde i o veliký problém politický – nota bene 90 dní před konáním zlomových voleb do Poslanecké sněmovny (letos počátkem října).

6. Eva Decroix coby ministryně spravedlnosti (stále ještě – sic) je v nezáviděníhodné pozici a situaci jaksi také „superordinačně“ – Ministerstvo spravedlnosti by asi rovněž mělo striktně („padni, komu padni“) dohlížet i nad kontrolou vyšetření a objasnění toho problému v oblasti advokacie & okolí – jenže tady je paní ministryně zjevně ve střetu zájmů (a to nespíš ve střetu zájmů kumulovaném – i vzhledem k bitcoinové aféře 5-1 vládní koalice, které je členem jak coby ministryně, tak coby poslankyně, tak i členka ODS – to vše – a nejen to – je tu v nějakých vazbách a souvislostech). V očích lidu, národa, společnosti, veřejnosti je tedy ve stavu totální nedůvěry (resp. i ve stavu žádné důvěry). Což je velmi špatné. A pro 5-1 vládní koalici možná už i zcela fatální.

Podle ohlasů z vox populi je jasné, že lidi se zabývají problematikou, kterou obsahují shora uvedené body. A lidé budou chtít znát řešení (včetně viníků aj. odpovědných osob, padni, komu padni) a budou chtít odpovědi na všechny otázky s tím související. A to jasně, rychle a věcně. Žádné ideologické floskule, politické fráze, mediální kličky a zkratky. Éra podobných estrád už skončila (jen ta vládní 5-1 koalice to ještě neví).

Podle ohlasů z vox populi je nepochybně jasné, že lid a národ kvantově ztrácí důvěru v 5-1 vládní koalici včetně jejích politiků (v čele s protagonisty dotčených afér), ztrácí důvěru ve stát a jeho instituce, jako je vláda, jako jsou ministerstva, koaliční struktury Parlamentu, jako je prezident republiky a jeho úřad, jako je politický systém atd. Ale ne dosti na tom. Lid a národ ztrácí důvěru i v ty základní společenské hodnoty, jako je demokracie, legitimní očekávání, právo, předvídatelnost, spravedlnost, záruky státu, a memento – lidu i národu tady zcela evidentně už dochází ta jeho svatá trpělivost.

Stojí to za to těm loutkám téhle vládní 5-1 koalice?!? A stojí to za to (ještě teď po tom všem) i těm jejich loutkovodičům z krajiny za zrcadlem?!?

I takovéto řečnické otázky znějí z vox populi.